Nastal čas konečně sjednotit naše milé stážisty. A když hora nejde za Mohamedem, vyrazili jsme my za ní. Respektive já, Álvaro a Jessie jsme se vydali do jižanské Georgie, abychom navštívili naši fellow-intern. Litevka Anna je protřelá cestovatelka, jež je v Atlantě již slušně zabydlená (neplánuje se vrátit do Evropy) vedle které si připadám opravdu jak buran, který navštívil Lety na východě a nepřekročil Úslavu na západě. Seznam jejích navštívených zemí by byl hodně dlouhý, řekněme, že za posledních pět let toho moc doma v rodné Litvě moc nepobyla. Ale hlavně byla výbornou hostitelkou/průvodkyní a starostlivou mamkou v jednoml.
 |
| www.relentlessfinancialimprovement.com |
Dlouhé plánování cesty se vyplatilo a vše bylo perfektně připravené. Navíc se nám podařilo ukecat pracovní pátek v atlantské kanceláři, tudíž jsme se mohli i podívat do slušně honosných reprezentativních míst drahé naší společnosti (nápověda - stály miliony dolarů) a dostali jsme i přidělený skromný budget dotovaný právě z kapsy naší First Data Corporation. Několik schůzek a představování kolegům, které většinou znáte pouze z jmenovek u outlook CCs a FWs bylo velmi příjemných. First Data sdílí výškovou budovu s několika dalšími společnostmi, ale pobyt okolo 12 - 14 patra má jednoznačně své výhody, i když pracovní prostředí působí mnohem svázaněji a méně uvolněněji než v Denveru. Po práci jsme byli pozváni na, na můj vkus až příliš formální, večeři skoro ve stylu "co sežereš je tvoje". Večer pak zakončil, pro mě nepříjemný, clubbing a tanec do tří do rána byl nepříjemnou povinností.
 |
| lauraalamery.com |
Sobota byla ve znamení typického turismu v Atlantě. Atlanta je místem kde mnoho korporací má své hlavní sídlo. Jako první zastávka Coca Cola World. Coca Cola svoji prezentaci pojala ve velkém stylu a tak nabízí prohlídku v takovém malém zábavním parku (dost slabém - jde to i zábavně, viz. Plzeňský pivovar), který je ale zakončen slavnou místností, kde se můžete upít do aleluja. Přes šedesát příchutí různých limonád z produkce The Coca Cola Company dá zavařit i cvičenému žaludku a jednoznačně napomůže k pochopitelnému odporu k sladkým nápojům na dobrých pár hodin. Dalším dostaveníčkem bylo velitelství slavné CNN, rychlá prohlídka, ťukání na moderátory v živém přenosu, nic výjimečného. Po jídle v jednom proslulém steakhousu (žebra!) jsme se vrátili do centra do známeho akvária. Ehm... vlastně největšího na světě. Úžasná atmosféra vidět tolik živočichů pohromadě. Z několika exhibicí byla pochopitelně nejúchvatnější ta se žraloky velrybími, obrovkou nádrží si to drandilo hned několik krasavců společně s jejich doprovodem (rybí Entourage!). Večer v malém klubu/baru, několik a piv (coloradské Coors - Denver mi prostě chyběl), víno na balkóně u Anny (25. patro) a přemítání o životě, vesmíru a vůbec.
 |
| www.menupix.com |
Neděle už byla trochu smutná a blížící se odjezd byl nemilou nadcházející nutností. Pro oběd jsme si zajeli do proslulého Glady Knight's Waffle and Chicken. Před restaurací stálo asi 50 lidí (mám zmiňovat, že jsme byli jediní běloši v celém sousedství?) a tak jsme si to typické jižanské jídlo dopřáli venku v parku. Kuře a vafle - zní to divně ale proč ne. Odpoledne bylo už ale strávené na známé Stone mountain. Impresivní kus skály uprostřed zeleně (Georgia se s množstvím stromů může Coloradu vysmát).
Rozloučení, slzy a jsme zase doma. Atlanta stála za to, ale utvrdila mě jak svoje suché Colorado miluji. Pár fotek bude příště.
