Tipy #04/2012 - Duben

Duben se mi podařilo krásně ohraničit dvěmi japonskými velkodíly, hned z počátku mě absolutně odrovnal snímek Muž, který ukradl slunce z roku 1979. Naprosto boží záležitost, která mě dostala hlavně svou hravostí. Ten film je pro znuděného diváka životadárnou maličkostí, která se navíc zajímavě dotýká otázky jaderné bezpečnosti... skoro jako Nejhorší obavy... :-) Už mam přichystáno několik dalších filmů z podobného období japonské kinematografie, i když povětšinou jiného žánru. Závěr dubna dokončil velmi chválený snímek Tenchu! (v originále Hitokiri), velké zklamání, nevím co na tom ostatní mohou vidět. Nuda na entou.
Z dokumentů doporučuju jak menší pohled na militarizované Spojené státy s názvem Why We Fight a také kanadský Krasoden. Mimochodem režisér Beauty Day Jay Cheel získal díky systému financování, ne nepodobnému kickstarteru, peníze na svůj nový snímek zabývající se časovým cestováním a zároveň si vyzkoušel svou novou kameru na dokumentárním kraťasu The Politics of Competitive Board Gaming Amongst Firends. Ten doporučuji ke zhlédnutí nejenom kvůli neskutečně podmanivému vizuálu.
Dále jsem viděl pár snímků svých téměř top režisérů, jak animovaný, taneční, a taky bohužel jeden velmi šitózní. Ještě, že to David Gordon Green zachránil svou účastí i ve třetí sezóně perfektního Eastbound & Down, která se mi líbila asi nejvíce. Skončit se má na vrcholu a Kenny F*cking Powers to za režijního přispění DGG, JH a AM dokázal.
Připočítám-li zakončení Shaftovy trilogie a nejvíc WTF úlet 90. let co se mi vybavuje, byl to celkem zajímavý měsíc ten duben.

Na co se teď těším z dokumentární tvorby?

Je teď několik dokumentů, na které se těším až moc.
Jedním z nich je určitě Herzogova Jeskyně zapomenutých snů. Dle mnohých (ne Fuky) jeden z nejlepších filmů loňského roku, i když se k nám dostává s obrovským zpožděním (dokument měl celosvětovou premiéru už na TIFFu 2010). Není lepšího audiokomentáře než toho od Wernera Herzoga.

Povinností pro mě je také Beauty Day. Hlavně kvůli panu režisérovi, jímž je Jay Cheel. Jeden z tahounů podcastu Filmjunku a hlavní tvář The Documentary Blogu. Dokument hovoří o Kanaďanovi Ralphu Zavadilovi, který se jako Cap'n Video stal sebedestrukční hvězdou lokální kabelové televize ještě mnohem dřív než přišli "magoři" ze skupiny Jackass vůbec ke své slávě. Doporučuji nádherný trailer.

Ještě očekávanějším z mého pohledu je každopádně Project Nim. Dokument od tvůrců božího Man on Wire, který je podle mnoných tím nejlepším v letošním roce (že by se po následujících Oscarech o něm dozvěděli i diváci v Čechách). Údajně velmi svěží, chytrý a zároveň vtipný snímek o opičákovi, kterého vychovávali jeho lidští pěstouni jako normálního potomka plémě lidského. Premiéru měl Nim ve Spojených státech v červenci a na dvd nosiče vychází v lednu 2012.