Jednou za čas to TO dorazí. Obrovský hype nad televizní sérií, který prostě zahltí všechny internety, twittery a friendfacy. Nedá se tomu uniknout, protože o tom úplně všichni zasvěceně debatují a rozebírají nejmenší detaily. Vymýšlejí teorie a zakládají uctívající sekty.
Poprvé jsme to mohli zažít před mnoha lety u Ztracených (ty vado, už je to deset let od premiérové řady), periodicky se to opakuje u každé série Hry o trůny (nebyl jsem schopen překousnout ani první epizodu) a v loňském roce nás přehltil povyk okolo končícího Bryana Cranstona v hlavní roli seriálu Breaking Bad. A letos? Všichni kolem mě dostali smrtící úder na solar, HBO před týdnem dovysílala první řadu Temného případu.
Právě tento seriál měl dle mého asi největší mediální pokrytí v historii televize, zmíňkám a narážkám o něm se nepodařilo uniknout nikomu, kdo občas otevře zahraniční záložky ve svém browseru či umí naladit i nečeskou televizi. Vše navíc ještě umocnilo perfektní načasování s oscarovým ceremoniálem, kterému samozřejmě opanoval znovuzrozený Matthew McConaughey, jeden ze dvou hlavních tahounů Temného případu. Pokud posloucháte šest podcastů (nejenom o filmu) a v pěti z nich se povídá právě o tomto seriálu, musíte uznale pokývat hlavou nad profesionálními PR hlavouny HBO.
Mé důvody k naskočení do vlaku byly až trochu moc praktické - po zjištění, že sezóna má jenom 8 epizod, bude dějově ukončená... a hlavně v okamžiku rozhodnutí již do finále nezbývalo mnoho dní. Také koncept unikátních postav, které se nejspíše příští rok nevrátí mi přišel super a umožňoval zakončit řadu téměř jakkoliv.
Hype je opravdu obrovský a oslavné chorály na právě ukončenou sezónu mi přijdou trochu přehnané. Hlasy o nejlepším seriálu všech dob jsou přece jenom dost předčasné. Nelineární, zavádějící vyprávění už jsme viděli u jednoho známějšího Japonce před více než šedesáti lety, dva protichůdné detektivy téměř stejných proporcí před dvaceti a intenzivní využití amerického jihu v seriálu HBO před šesti. Rozhodně bych neoznačil Temný případ za ukázku originální práce, ale pečlivě vysoustružený kámen s pevnou vizí - vše odrežíroval samotný Cary Fukunaga, jehož možná před pěti lety zaregistrovali poprvé se snímkem Sin Nombre. Herecké výkony se budou přetřásat v diskuzích až na začátku, možná jenom škoda, že přesného Woodyho Harrelsona uvidíte zmíňěného vždy až na druhém místě, ačkoliv si to dle mého nezaslouží. Hutná atmosféra odkazuje na nejlepší fincherovky a každý dolar, který kabelovka napumpovala do technických parametrů se desetinásobně vrací. Celkově se mi tedy asi seriál v jeho první ročníku líbil, se stejným hereckým obsazením mě už asi do toho druhého nenaláká, ani teď nepřepíše seznam mých deseti oblíbených seriálů na čsfd. Rozhodně ale stojí za vidění, protože je ukázkou jak pevný monolit dokáže otesat tvůrce s jednotnou vizí.
HBO si to tentokráte naprosto brilantně propočítalo a dává publiku přesně to co žádá. Přávě teď je druhým nejvýše hodnoceným seriál na čsfd a má těžko uvěřitelné hodnocení 9,5 na imdb. Otázkou pochopitelnou tedy je, kam se budou odvíjet následující kroky a jestli poznáme další Skutečné detektivy.
