Cleveland - rock & roll, baby (10/11 - 10/12) - Fotky

Fotky z mé rychlonávštěvy Clevelandu v Ohiu najdede pod tímto odkazem. Bez popisku většina fotek stejně nedává smysl, proto se klidně ptejte v jakékoliv diskusi zde, na facebooku či nejlépe přímo pod odkazem na google+.

Cleveland - rock & roll, baby (10/11 - 10/12)

Chicago jsem opustil kolem jedenácté večer s tím, že v autobuse přespím a ušetřím za noc někde na hotelu/hostelu. Cesta zabrala okolo sedmi, osmi hodin a hned nad ránem jsem se zjevil "o dva státy vedle" v Ohiu. Všichni se mě ptali, "Proč Cleveland? Na okraji jezera Erie nic není.", ale já jsem mířil za jediným hlavním cílem - Rock'n'Rollová síň slávy. Cesta uběhla naprosto bez problémů a zřejmě nastřádaná únava z Chicaga se úspěšně rozpustila do krásného spánku na palubě dálkového bezpřestupového Greyhoundu.

en.wikipedia.org

Nad rozespalým městem se ještě vznášel brzký opar když jsem pomalu kráčel z autobusové zastávky. Bylo ještě brzy na objevování a tak jsem přes internet objevil malý zapadlý dinner proslulý svými levnými snídaněmi. Nádherná ospalá atmosféra (a nejenom protože bylo brzo ráno), pravděpodobně moc turistů z České republiky během dne nevidí. Dinner byl uvnitř postaršího nákupního střediska a tak jsem u jednoho z opuštěných stolů usedl abych napsal první blog z Chicaga. Pak už byl konečně čas na cestu k jezeru, kde jsem mohl vejít do již otevřeného muzea a svatyně Rock&Rollu. Tour ještě ani nezačala a já už našel svůj oblíbený artefakt - dodávku, se kterou Rage Against the Machine obježděli svá první tour mezi léty 1991 - 1993, samozřejmě napěchovaná podepsanými intrumenty této legendární party. Jsem v ráji během tří minut od průchodu vstupní halou. A pak už se vejde dovnitř a návštěvník je pohlcován všemi těmi podepsanými kytarami, kostými a originálními dokumenty (originální první draft textu London Calling, či nahrávací smlouva Johna Lee Hookera). První místnosti jsou zasvěcené všem subžánrům, které budovaly Rock, dále výstavy věnované jednotlivým městům a pak se samozřejmě přejde k jednotlivým umělcům. Paul Simon, AC-DC, David Bowie, Run DMC, Jefferson Airplane, Michael Jackson, B.B. King. A samozřejmě The Boss. Muzeum se nestydí míchat žánry a (dle mého správně) dává prostor všem umělcům, kteří "vyskočili" ze škatulek. Procházením se chotbami muzea jsem trávil asi 4 hodiny, jak malý kluk přebíhal od kytar Buddy Guye, přes piáno Johna Lennona či skutečnou Zeď od Floydů. Větší exhibici pak samozřejmě mají britské legendy The Beatles a The Rolling Stones (k příležitosti jejich padesátiletého výročí zrovna probíha ještě více rozšířená prohlídka jenom s předměty vztahujícími se právě k Stones). Nikdy jsem asi v muzeu předtím nestrávil tolik soustředěných hodin, jako právě zde v Clevelandu.

www.storagelocations.com

Po muzeu jsem si vyzvedl přetěžký batoh na autobusové zastávce a šel se ubytovat do hotelu. Překvapivě čas uběhl hrozně rychle v Ohiu (navíc jsem zase o jednu hodinu blíže k českému času). Večer jsem se dostal už jenom k rychlé procházce potemnělým městem, které působí hodně neupraveným dojmem a rocková aura se zdá budována trochu uměle. Cleveland stále trpí statusem jednoho z nejchudších měst Ameriky, v pátek večer ale toto rozhodně neplatí. Je game day, NBA tým Cleveland Cavaliers právě poráží Orlando a v ulicích se zájem o zábavu nezdá příliš utlumen.

Ale přesto nelituji návštěvy, jedině snad můj otec by si užil toto hudební švitoření ještě více. Že by nápad na ultimátní dárek? Poslat ho do Clevelandu?