Dokumenty s ohlasy

Celkem nedávno proběhnuvší torontský festival dokumentárních snímků Hot Docs upozornil na několik dokumentárních novinek, které určitě stojí za připomenutí.
Jednoznačně nejzajímavější jsou ohlasy doprovázející vítěze ze Sundance The Imposter. Příběh texaské rodiny, které se ztratil třináctiletý syn. Následně je nalezen o tři a půl roku později ve Španělsku. Vypadá trochu jinak a najednou získal i cizí přízvuk. Něco je špatně. Trailer zde na filmjunk článku a podle osazenstva tamního podcastu silný adept na dokument roku.
Něco pro herní fanoušky nabízí i velmi očekávaný snímek Indie Game: The Movie. Kdo se trochu zajímá o videohry a jistě již někdy slyšel o, do nebe vynášených, nezávislých hrách jakými jsou Super Meat Boy nebo Fez. Film sleduje tvůrce tří her (včetně hry Braid) a zaměření na tři různé "charaktery" slibuje rozmanitost a přímočarou snahu nenudit. Jelikož je materiál z roku 2011, je problematický Fez ještě ve fázi před svým vydáním ale tvůrci Super Meat Boy již mohou hovořit o čerstvě nabyté slávě. Atraktivní prostředí herního průmyslu si zaslouží dokumentární pohled, a Indie Game: The Movie je údajně zábavnou špehýrkou.

A poslední upozornění dávám na velmi očekávaný film Proti šikaně (aka Bully). Po aféře, kdy byl původně udělen dokumentu vražedný rating R (přístupnost do sedmnácti let pouze s doprovodem dospělého), reakci Harveyho Weinsteina, že jeho distribuční společnost opustí ratingový výbor MPAA (btw: rating od MPAA je podmínkou k případné nominaci filmu na Oscary a Weinstein stojí třeba za Královou řečí, nebo The Artist) se situace s kompromisním PG13 ratingem vyjasnila. Bully doprovázejí kladné ohlasy kritiky (třeba 87 % kladných recenzí na RottenTomatoes při průměrné známce 7,1) a i z kin si odnesl svým pánům i slušný počet zelených papírků. V Čechách se asi oficiální distribuce nedočkáme, UFD nevede film v evidenci, a tak zřejmě nebudou povinně naháněni školáci do kin jako se tomu děje v USA. Určitě bude zajímavé srovnání Bully s dřívějším filmem oscarového Davise Guggenheima o americkém školství Waiting for Superman.

Tipy #05/2012 - Květen

Květen byl zatím nejslabší z měsíců co jsem začal vytvářet svá shrnutí. Ze třinácti snímku se jenom jeden vyškrábal na čtyřhvězdičkové hodnocení. Ultraminimalistická, téměř dokumentární, britská verze postapokalyptického světa jménem Vlákna jistě patří k tomu zajímavějšímu co v subžánru vzniklo.
Z velkých filmů mě zklamal poslední Soderbergh a ani výplachovka s oblíbeným Marky Markem nepřesvědčila. Tudíž hollywoodským vítězem měsíce se jednoznačně stal Válečný kůň Stevena Spielberga - viděl jsem na domácím projektoru s obří úhlopříčkou, bohužel na úkor kontrastu. Snímek je to vizuálně podmanivý, o tom žádná, ale hlavně díky nízkým očekáváním mi velmi plochý děj nečinil problémy při sledování a vlastně jsem se bavil. Btw: jak už upozorňoval František Fuka ve své recenzi, možná je animatronika z divadelní hry zajímavější než cokoliv jiného okolo všech těch koňských adaptací.
V květnu do se do našich kin docoural i dokumentární snímek Urbanized, který, ač se mi nelíbil, přece jenom doporučím, jelikož nabízí zajímavé téma a i přes jeho emocionální strohost se jedná o poctivou non-fiction tvorbu.

Televizní sezóna, so long Kristen Wiig

Tak je to tady, prázdniny se blíží, a ačkoliv budou moje první kdy neoddělují školní ročníky, je možné toto období pozorovat také za pomoci amerických televizních stanic, které čerstvě dokončily sezóny svých natahovaných fláků. Snažím se seriály omezovat a tak už jich v mém pravidelném výčtu je jen pár vyvolených.
Kancl. Show, kterou jsem dokázal hájit do krve u mě skončila. Ač Stevea Carrella nahradivší James Spader byl ucházejícím přírůstkem, po jeho odchodu na 90 % nedám seriálu u deváté řady šanci. Navíc chystaný spin-off Rainna Wilsona vypadá jako špatný vtip a Mindy Kaling si začíná během podzimu vlastní show, tudíž rozdrobení, už teď jen místy vtipné show, je neodvratitelné.
Community. Ač je nepsanou tagline seriálu "šest sezón a film", nevidím v současnosti důvod proč by měl přežít svoji nadcházející čtvrtou sezónu. Očividně koluje ve štábu zlá krev, která vyústila ve vyhazov hlavního tvůrce Dana Harmona (mimo jiné jeden ze spoluautorů vtipného The Sarah Silverman Program). A již předešlé komplikace se třetí řadou, spekulace o jejím nedokončení a závěrečný "trojdíl" značí, že hlavně NBC vůbec netuší co s tímto dítkem.
A na závěr nejsem ve skluzu ještě u 37. sezóny Saturday Night Live, která mi nabídla hned několik silných hostujících osobností. Samozřejmě nezklamali navrativší se Will Ferrell a Jimmy Fallon a překvapivě skvělí byli např. Brolin, Jonah Hill či Melissa McCarthy. Největším esem, proč byla tato sezóna nezapomenutelná byla ale finálová epizoda, již "hostoval" Mick Jagger. V závěrečném "skeči" došlo k emotivnímu rozloučení s Kristen Wiig, kde se Mick a celá sestava SNL řekla sbohem své největší hvězdě (funkční videa snad zde). Přiznávám, brečel jsem. A pokud podle nepotvrzených spekulací odejde i Jason Sudeikis s Andy Sambergem, bude mít hlavní producent Lorne Michaels přes léto plnou hlavu starostí.
Ještě se chystám dokoukat pár restů, podle několika názvů epizod už se nemůžu dočkat sedmičky Supernatural, "odzlobil" jsem se na 30 Rock. Z neviděných tváří se dále chystám co nejdříve na Luthera, kde mě už straší britské přízvuky, ale jsem ochotný to přežít kvůli Idrisu Elbovi, dále čekají Terriers, kde na režisérských stoličkách seděli např. Craig Brewer, nebo třeba zajímavý Rian Johnson. Plus po dokoukání druhé poloviny, klasiky let devadesátých - Seinfelda, se chystám na novější počit Larryho Davida pro HBO s názvem Curb Your Enthusiasm.
To budou zajímavé prázdniny