sobota 8. února 2014

Stáž v USA - krátké shrnutí

Tohle je pár řádků co jsem nedávno sepsal pro svůj AIESEC. Proč se nepodělit o shrnutí mé roční stáže v Coloradu.

Ahoj, jmenuji se David a takhle vypadala moje zkušenost se studentskou organizací AIESEC, která působí také na České zemědělské univerzitě.
S úspěšným dokončením magisterského studia na Provozně ekonomické fakultě jsem byl téměř okamžitě rozhodnut, že teď je nejlepší příležitost kdy k předešlé studijní zahraniční zkušenosti (program Erasmus) přidat také tu pracovní. Po chvíli nepříliš úspěšného bádání a nikam nevedoucího hledání přímých nabídek jsem se proklikal na lákavě vypadající stránky nastaz.cz. Nenabízely příliš informací a vybízely hned k přímému kontaktu se zástupcem AIESEC. Již předtím jsem se s “aiesekářemi” při svém univerzitním životě střetl, ale v té době se ekonomicky takříkajíc nabídka nestřetla s poptávkou. Moje první schůzka a oťukávání proběhlo přátelsky nad pivkem a hned jsem byl rozhodnut, že s pomocí AIESECu mám největší šance k dosažení cíle.
Nastala nejobtížnější část - zaujmout některého potencionálního zaměstnavatele. Nabídka stáží je opravdu široká, od krátkodobých po dlouhodobé, od placených po dobrovolnické. Od začátku jsem chtěl na placenou a pokud možno co nejdelší v anglicky mluvící zemi. Přiznávám, že to stálo spoustu úsilí a byl jsem chvílemi celkem deprimovaný, 80 oslovených stáží, v intervalu téměř půl roku. Stejně jako když v Čechách žádáte o zaměstnání, nejvíce demotivující je nedostávat žádnou zpětnou vazbu. Já jich měl minimum, pár pohovorů, ale zase to byla zkušenost, kterou musí každý projít. Nakonec se na mě usmálo štěstí a přes tři kola jsem byl přijat na stáž do Denveru ve Spojených státech. Jednalo se o velkou korporaci First Data, která provozuje finanční služby hlavně na americkém trhu a moje nastávající pozice byla v malém týmu zajišťujícím marketing operations. Dnes v tomto oboru pracuji, před rokem a půl jsem neměl téměř tušení co nějaké marketing operations v organizaci zajišťují. To vlastně dokazuje jak dobrou intuici moje budoucí šéfka měla.
Dále proběhlo to co znají ti co se někdy stěhovali. Jenom to vynásobte koeficientem vyšší obtížnosti zohledňující cestu přes Atlantik, poznání úplně nové kultury a nového místa a papírování (získání víza bylo s asistencí AIESECu vlastně úplně snadné). První dny v práci byly náročné, ale firemní kultura ve First Data byla naprosto otevřená a přívětivá. Nikdy jsem neměl problém, že by jeden Čech mezi všechny ty “texasany”, “kaliforňany” a “coloráďany” nezapadl. Hodně mi v adaptaci pomohlo, že firma přijala několik dalších stážistů z různých koutů světa - nebýt na všechno sám, fakt který rozhodně pomohl více než jednou. Stejně jako místní pobočka AIESECu.
Asi nemá cenu vše vypisovat, ale bylo to nejlepších dvanáct měsíců mého života. Bohužel s pevně stanoveným datem expirace. Už od počátku celého procesu, který jsem vám zde popsal jsem nabral obrovské množství zážitků, zkušeností, ale hlavně potkal spoustu lidí a přátel.
Stáž ve Spojených státech mi dala netuctovou kvalifikaci - hlavně díky ní jsem dostal příležitost k pohovoru ve Anglii. který dopadl více než dobře. V současnosti žiji v Basingstoku, asi 40 minut vlakem od Londýna a moje práce mě naplňuje.
Myslím, že z tohoto výmluvného, z mojí-děravé-hlavy stručného popisu, že se mohla spousta věcí zvrtnout… ale začalo to odhodláním a jedním nevinným emailem do AIESECu.

Pokud máte zájem, nějaké informace naleznete na mém blogu pod štítkem USA, nebo mě kontaktujte přímo na neoblast.cz@gmail.com

sobota 11. ledna 2014

Nejlepší filmy roku 2013

www.nextmovie.com
Nastal nový rok a všichni sestavují žebříčky nejlepších filmů toho právě uplynulého, nesmím chybět s tím vytvořeným právě mnou. Snad letos více než kdy jindy jsem bojoval s tím definovat filmy roku 2013. Mám se držet české Unie filmových distributorů? Mám nahlížet na rok tvorby na čsfd? Ani jedna z těchto metod mě stoprocentně neuspokojuje a opravdu nechci skončit se seznamem kde vládne Mistr nebo třeba Tarantinův Nespoutaný Django, i když technicky viděly temnotu českých sálů v roce 2013. Pro mě jsou to loňské filmy. Proto je můj seznam takovým vymyšleným rokem, nepevně ohraničeným v mé hlavě. Je to možná nefér, ale mnoho z nich to dotáhlo loni na seznam v kategorii "neviděl, ale musí být super". Však tato kategorie nebude chybět ani nyní.

www.theatlantic.com
Tak a jdem na ten letošní list. Vlastně už několik týdnů mám o vítězi celkem jednoznačně rozhodnuto, zatímco minulý seznam opanovala komedie, letos bylo jasno - drama Zmizení. Dlouho očekávaný snímek s hvězdným obsazením byl v mých očích jasnou dominantou a tenhle "falešný Fincher" v roce bez Finchera si to zaslouží. Jediný film, který měl dle mého na to atakovat nejvyšší pozici je na dvojce umístěná Nejvyšší nabídka. Až letos jsem přičichl k umění Giuseppe Tornatoreho a jeho poslední film naprosto splňuje mé požadavky na perfektní film. Výborný Geoffrey Rush už jenom dává štempl na zaslouženou druhou pozici. Nejčerstvější vzpomínkou je Kapitán Phillips, kde se na koně zase vrátil Paul Greengrass. První trojice se tak může chlubit hlavně výbornými hereckými výkony, následující film však všechny uhranul hlavně svojí technickou stránkou a precizností. Gravitace se rodila dlouho a bolestivě, ale nakonec nám všem ukázala, že jsme se od Potomků lidí netěšili na další film Alfonsa Cuaróna zbytečně.
www.theguardian.com
Na pátém místě je dánský naturalistický psychothriller Hon dokazující, že i ty pozůstatky ze slepé větve kinematografie - Dogma 95, mají co nabídnout v jednadvacátém století. Tak a to je vše co nám rok 2013 nabídl v umění, zbytek už je jenom nekompromisní akční/komediální a řemeslná zábava. Nejvíce jsem se popkornově bavil u Osamělého jezdce s Johnny Deppem. Možná jenom dopřávám pomyslných kudos, kterých se Verbinski s Deppem nedočkali v létě, ale jako horská dráha jejich ustřelený western funguje spolehlivě. Nejzábavnější komedií byla Apokalypsa v Hollywoodu a Millerovi na tripu. Od party kolem Setha Rogena jsem čekal jen to nejlepší, ale od dealera trávy z SNL, jež se vydává do Mexika na výlet s Jennifer Aniston bych nečakal vůbec nice před nadšenými prvními ohlasy. Dále jen telegraficky. Nejvíce homage Smrtonosné pastiÚtok na Bílý dům a nejvíce Rocka: Pot a krev.

Nejlepší filmy roku 2013:
  1. Zmizení
  2. Nejvyšší nabídka
  3. Kapitán Phillips
  4. Gravitace
  5. Hon
  6. Osamělý jezdec
  7. Apokalypsa v Hollywoodu
  8. Millerovi na tripu
  9. Útok na Bílý dům
  10. Pot a krev

Honorable mentions:

Co jsem neviděl a věřím, že by klidně mohlo zamíchat hlavní desítkou:

Hrozně rád bych udělal i kategorii dokumentů, ale těch aktuálních jsem viděl minimum. Proto sem hodím jenom několik tipů toho nejlepšího co jsem v roce 2013 viděl bez ohledu na vznik snímku. Jen tak pro zajímavost - pouze v této kategorii se nachází český film, Láska v hrobě.

Sračky, vážím si svého času, takže moc na výběr toho nebylo:

A zvlášní ocenění za sračku století si zaslouží:

Klidně napiště do komentářů jestli s něčím nesouhlasíte. Víc toho ale stejně nezmůžete.

úterý 17. prosince 2013

Bioshock Infinite - recenze

Můj vztah k videohrám byl vždy více než přívětivý. I když v průběhu posledních let moje hrací nádobíčko zastarávalo rychleji než by mělo a nákupem posledního windows notebooku jsem se zařadil na druhou kolej. Na kolej kde i Counter Strike 1.6 jede trhaně. Herní scénu jsem stále sledoval z povzdálí, ale zkušenosti z první ruky chyběly. Doufám, že se to pozmění a letním nákupem nového počítače jsem se dostal zase na koně. Ok, přiznávám, že Apple Macbook není zrovna ideální herní platformou, ale mého dosavadního starouše od Aceru výkonem několikanásobně převyšuje (o mojích chrabrých bojích s OS X snad někdy jindy). 
Ještě za pobytu v USA jsem dohrál "nejlepší hru roku 2012", adventuru The Walking Dead od Tell Tale a splnil svoji občanskou povinnost a doplnil českou druhou Mafii. Teď je ale čas pro "big boys", pro chlapce od Irrational Games.
První Bioshock jsem měl možnost hrát několik desítek minut a nemůžu říct, že by mě tato střílečka příliš uchvátila. Třetí pokračování série s názvem Bioshock Infinite, kritiky chválená střílečka, se mi už pod ruce dostala a dohrána byla celá.

A začnu rovnou zpatra - poslední Bioshock je především uměleckým dílem. Uměleckým vyjádřením kreativního ředitele Irrationalu Kena Levina. Ostřílený matador má v životopisu spolupráci na Thiefovi a hlavně na druhém System Shocku. Designem města Kolumbie, které je kombinací mnoha vlivů - steampunk, americký jih, otrokářství, náboženský fanatismus i sociální kritika. Zní to jako guláš, ale vize je celkově velmi soudržná a je největší devízou hry. Žádný screenshot z Infinite určitě s ničím jiným nezaměníte. Co by za to hry ze série Call of Duty daly.
Kdo někdy hrál System Shock 2 či novější Bioshock jistě rozpozná charakteristický level design částečně otevřených levelů i bufeťáctví, kde sbíráte haldu věcí. Zde to dochází do extrému, že vás hra vybízí k vybrání kdejakého koše či prolustrování každé nalezené kabelky. Předmětů nacházíte tuny, ale nábojnice, mince, jídlo sbíráte po jednotkách a v závěru jsem si uvědomil kolik herního času jsem trávil tímto nudným průzkumem (klávesa "F" div nevypadla). Stejně jako v původním Bioshocku i zde můžete nabýt magických schopností užitečných v boji. Občas se hodí nepřátele odhodit, připálit či pokousat vránami. Bohužel naprosto nesmyslný je systém, kdy můžete mít pouze dvě tyto schopnosti, tzv. vigory, ale při sebrání nové nedostanete na výběr, kterou chcete nahradit. Přepíše se vigor zrovna aktivní, takže já jsem konstatně celou hru prošel s vigorem, který jsem nechtěl a nepoužíval, ale pokaždé jsem nový sebral omylem (nezapomeňte, že konstatně mačkáte interakční klávesu "F" pro bufeťačinu) a ztratil nadobro schopnost užitečnou/líbivou.
Levine si také vymyslel rozsálný příběh, který rozhodně nepostrádá spád a hlavně v závěru je naprosto epickým, téměř až mistrovsky velkolepým opusem, jež často ve videohrách nevidíte. Bohužel tento zážitek je vykoupen naprosto lineárním způsobem vyprávění - v 90 % případů si někdo zkrátka stoupne do dveří a vy si pěkně počkáte než přeříká svůj předpřipravený monolog a posune příběh o píď dále. Výborným, smysluplným doplňkem hry je spoluhrdinka Elizabeth, která rozhodně není otravným side-kickem, ale opravdu silnou součástí celého ekosystému. Nemůže umřít, otevírá zámky, hází munici i lékárničky (výborný podvůdek jak se vyhnout nepopulárnímu autohealu), ale hlavně je středobodem příběhu a v závěru si hru ukradne pro sebe.
Naprosto unikátním prvkem ve hře je tzv. sky-hook. V některých lokacích jsou ve vzduchu jakési kolejničky, na které se můžete pověsit a projet se. Někdy získáte výhodu v boji, jindy musíte kolejnici využít k dalšímu postupu. Zajímavostí je, že i nepřátelé dělají to samé, a i když vysokou inteligencí neoplývají, občas jejich přepad zhůry překvapí a pobaví.
Nejvíce byla médii kritizovaná samotná hratelnost. Ano, musím přiznat, že v až příliš mnoha ohledech je postup hrou striktně lineární, skriptovaný a postupem času monotónní. S odstupem času musím přiznat, že kombinace střelby, vigorů a jízdy na sky-hooku (najednou!) může být pěkně rychlá a adrenalinová. Jakmile se v boji zavěsíte a začnete objíždět bojiště, určitě ztratíte orientaci a k zvracení bude nedaleko, ale tak nějak se mi tenhle zběsilý styl vlastně líbil a zahnal na chvíli pocity z levné, tuctové střílečky.
Dvanáct hodin pomalého průchodu s okusováním všech třešniček je slušná hrací doba a i když Bioshock Infinite má mnoho očividných vad, ať už je to zastaralý game design, repetitivní hudba a nehezký Unreal engine, stále nabízí naprosto spoustu unikátní vizuální podívané a nezvykle gradující příběh. A pokud ho dostanete v akci 3x Bioshock za $20 na Steamu jako já, není co řešit.