Metallica: Some Kind of Monster (2004)
Dokument Some Kind of Monster již trochu trochu zlidověl a ve svém tématu není jistě jediný. Existují desítky dokumentů o krizi identity, kreativity a uměleckém bloku. Ale Some Kind of Monster dokáže oslovit i nefanoušky zaseknuté kapely. V tomto případě jsem toho nejzářnějším příkladem, protože Metallicu doslova nenávidím (staré ego šrámy z jejich zarputilého boje proti mp3).
Je cítit až trochu soubojové osudovosti na plátně, když se střetávají kreativní myšlenky Jamese Hetfielda a Larse Ulricha, z jejichž "nekompatibility" má chvílemi i nepřející divák jako já radosti plné hrsti.
Jednoznačně "must watch" pro fanoušky a nepřítele, pouze pokud Vám rocková hudba nic neříká, máte volno.
Dokument Some Kind of Monster již trochu trochu zlidověl a ve svém tématu není jistě jediný. Existují desítky dokumentů o krizi identity, kreativity a uměleckém bloku. Ale Some Kind of Monster dokáže oslovit i nefanoušky zaseknuté kapely. V tomto případě jsem toho nejzářnějším příkladem, protože Metallicu doslova nenávidím (staré ego šrámy z jejich zarputilého boje proti mp3).
Je cítit až trochu soubojové osudovosti na plátně, když se střetávají kreativní myšlenky Jamese Hetfielda a Larse Ulricha, z jejichž "nekompatibility" má chvílemi i nepřející divák jako já radosti plné hrsti.
Jednoznačně "must watch" pro fanoušky a nepřítele, pouze pokud Vám rocková hudba nic neříká, máte volno.
Žádné komentáře:
Okomentovat