Tento měsíc byl velmi slabý, žádný pětihvězdičkový film, několik velkých zklamání, dohnaný Fincher, spousta SNL a mé naprosté nepochopení jednoho nenadálého hypeu. A k tomu žádný dokument (rozkoukal jsem La Vida Loca, ale vzdal ani ne v půlhodině).
Vedle Fincherova remaku jsem dohnal také posledního Alexandera Paynea, který se mi hodně líbil se svojí demýtyzací Havaje a také nový, velmi zábavný film scénáristicko/režisérské dvojice Cody/Reitman s podivným českým názvem Znovu a jinak. Toto vše mohu s klidnou hlavou doporučit. Stejně tak jako trochu výlet do historie italského neorealismu z roku 1948 Zloději kol. Všichni ti Felliniové, Rosselliniové a jím podobní apeninští podivíni mi byli doteď zapovězeni mým vybraným vkusem, ale možná dojde k proměně. Neustálé myšlenky myšlenky na Kurosawovo Nebe a peklo mě přivedly zpět do Japonska, kde jsem dal pár samurajských filmů a chtěl bych se pustit do nějakých zajímavých šikmookých filmů odehrávajícím se ve dvacátém století. Ale to snad až příště.
Příští měsíc asi upustím od toho slovíčka "dokumentární" v nadpisu.
Žádné komentáře:
Okomentovat