Trochu se zpožděním, ale tipy za listopad jsou tady. Co vám tedy doporučuji?
Pozdní odpoledne (1949) [Yasujirô Ozu] |
Mnohem zajímavějším je ale chlapík jménem Yasujirô Ozu. Jeden z nejklasičtějších japonských režisérů, který mě dříve dostal svým snímkem Příběh z Tokia. Já jsem čerstvě zhlédl jeho mladší dítko s názvem Pozdní jaro, jež se v podstatě zabývá stejným nosným tématem - generační střet. Ozu dokáže velmi přesně vykreslit poválečné Japonsko (spíše náladu v něm), že i po více než 60 letech působí neobyčejně aktuálně. Přesní herci a překrásná statická kamera jsou už pak jenom třešničkou, a Ozovým standardem.
Žádné komentáře:
Okomentovat