A posledních pár drobností co na USA serou jistě nejen mě

A ty zbývající věci co mě na Americe serou

11)

Bankovnictví v USA je vůbec takové nějaké zkostnatělé. Všichni jsme slyšeli o té "vymoženosti" zvané šeky. Ve Spojených státech se ve skutečnosti používají! Jako primární prostředek pro převod peněz. Za rok jsem nepřišel na to, jak pořádně "bezdrátově" převést peňauze. Online bankovnictví vypadá tak, že zadáte příkaz na webu a banka vytiskne (!) šek a pošle ho druhé straně. Tam někdo musí zajít do své banky a šek proplatit. Samozřejmě se dočkáte i pokročilé technologie, jako je "elektronické podání" šeku přes mobil, či někteří velcí dodavatelé (elektřina, poskytovatelé internetu) mají bližší kontakt s bankou a funguje to trochu rychleji ale šekový základ je stále stejný. Ale prostě nemít přímé číslo protiúčtu pro převod, jak to spolehlivě funguje u nás doma, je trochu nepochopitelné. Minimální penetraci trhem EMV čipy zvyšujícími bezpečnost při platbě kartou snad ani nemusím zmiňovat… právě jsem tak udělal.

12)

Jednou z vlastností Američanům vnaprosto lastní je to jejich vlastenectví a přidružená propaganda. Zkrátka jsou hoši ve dvou válkách najednou a tak se musí domácím tyhle polozapomenuté konflikty občas připomenout. Pro pacifistického čecháčka je trochu nezvyklé vidět všude vedle důchodcovských a dětských slev také diskounty pro příslušníky armády, vlající americké banery a tleskat "kdejakému" veteránovi na stadiónu.

13)

Všechno je byznys… především. Neříkám, že bychom to nedokázali také, ale jakou nesmyslnou atrakcí se stalo dějiště hrůz z 9. září 2001 v New Yorku je už trochu přes čáru. Oni ti Američané umějí žít naplno, to jo, udělat show úplně ze všeho. Vlastně můžete jít na jakoukoliv provázenou tour, zapomenete na tu poslední na Karlštejně. Potom se nemusejí tolik stydět natáhnout ruku pro nějaké to dýžko od informacíchtivých turistů. Peníze se točí všude okolo, restaurace plné a cvrkot peněženek hraje prim. Pokud takhle vypadá porecesní návrat k sladkým dnům, tak se docela těším, až se z té ekonomické krize vyhrabeme.

14)

Kde je konečná cena? Opět nevím, zda je toto důsledek mé ignorance nebo prostě nepřehledný systém, ale ve Spojených státech jsou téměř všechny ceny v obchodech uvedeny bez daně. A naopak někteří obchodníci (je jich ale minimum) již mají ceny po daňové přirážce. Je to vlastně obdoba naší daně z přidané hodnoty, ale vyhlašovaná státem, takže se v různých částech země může značně lišit. Naštěstí alespoň nedosahuje desítek procent jako u nás. Ale což zvláště při větším nákupu vás může tato malá * u cen překvapit. Jako třeba například když si kupujete nový laptop a on vás stojí o téměř sto dolarů více… :-)

15)

A nakonec zakončíme tím prvním čeho si v USA všimnete - všechno je überobrovské. Něco co mě nepřestane fascinovat od prvního dne, kdy jsem vystoupil na letišti v Miami. Vlastně nevím, zda mě to sere, nebo jsem se na tom stal závislým.

Větší přece znamená lepší, ne? Co třeba ty obří hamburgery a bezedné nápoje. A teď ty miniporce v restauracích u nás doma v Evropě? Vítej zpátky do reality, Davide.

Dalších pět věcí co mě absolutně serou na USA

Minule jsme si představili několik smrtelných hříchů, kterých se na mě Spojené státy dopustily. Přiznávám, že tohle nebyl žádný waterboarding, ale vypsat se ze svých traumat snad můžu, ne?

6)

Ok, tak minule jsme si hned na úvod popsali typickou americkou neuspořádanou sprchu. Co takhle ostatní místnosti, které nemají vytápění. Nebo vlastně mají, ale většinou funguje jako taková ta větrací šachta, kterou prolézá John McLane ve Smrtonostné pasti. Zkrátka máte nějakou šachtičku (většinou se tam urostlý americký hrdina nevejde), která je ukotvená ke stropu a malým otvorem vám do místnůstky fouká vítr. V zimě by měl být teplý, v létě studený.  Co si pamatujete z fyziky šesté třídy? Teplý vzduch stoupá vzhůru, že je? Takže máte komůrku, jež se zaplňuje odzhora, zatímco prostý obyvatel tam dole dál mrznou. Další variantou je mnou nazvaná "krabice" - prostě zařízení připevněné k oknu. V USA nic netěsní, to by vás panečku Unie hnala. Nepřháním, nadřazená rasa si hlavu nedělá s centimetrovými mezarami mezi okny, dveřmi… na prahy u dveří se nehraje (pamatujete na nejlepší scénu z Tahle země není pro starý, když Brolin sleduje kroky Bardema pod zavřenými dveřmi). Pokud máte něco k usušení? Žádné topné těleso, hezky si to rozprostřete na sušák a počkejte si. Když už jsme u teplotního managementu, Američan bez ledu kolu nevypije. Sklenice musí být alespoň 50/50… nemáš led? Asi zkusím párty někde jinde.

7) Nezmiňoval jsem v minulém paragrafu ty podivné "krabice". No představte si, že když jednu takovou matronu pustíte, tak se rozhodně nevyspíte. Hluk to je jejich doména, když to rozjedou (ani ne) na plný pecky, tak zapomeňte na sledování filmu jenom se doprovodem chroupání nechutně slanného popkornu. Dvanáct měsíců jsme žili v obýváku s paní klimatizací, která když dostatečně ohřála místnost na tři následující minuty a utichla, se nechala nahradit ve vrčení panem lednicí. Sem tam do toho nový led od souseda ajsmejkera a máme tu plnou symfonii hluků, kterou nepřehlučí ani partička snědších sousedů. Zvláštní medajli v tomto získává samotné město New York, hluku kapitol, kde prostě na klidnou ulici nenarazíte.

8)

"Pět dolarů, šedesát centů. Debit nebo kredit? Tohle na vás občas vyjukne pokladní a pro ty chytřejší z nás to znamená pouze jestli vyťukáme PIN nebo se jenom podčmárneme. Ač mám nějaké ty ekonomické školy, stále mi nebylo efektivně vysvětleno proč bych měl využívat kreditních karet, když používání platební, tedy debitní bohatě stačí. Dokud mi někdo nedá argument pro kredit, který nedokážu přebít lepším důvodem k použití vlastních peněz, tak tohle nikdy nepochopím.

9)

Tohle je asi jenom můj osobní problém, ale… asi už jsem moc starý na všechny ty novoty. Jako např. nošení kalhot téměř u kolen. K čemu je vám pěkná džínovina, když je svěšená pod srdíčkovými trenýrkami (pokud se tedy nechcete chlubit těmi trenkami). Samozřejmě toto není žádná letošní bomba móda, ale prostě nepochopím, proč by někdo dobrovolně vyšel z baráku s obavou, že mu ty kalhoty "musí prostě spadnout". Nikdy nemám větší chuť dát spoluchodci na ulici bezdůvodně bombu jenom zato, že zkrátka vypadá jak debil.

10)

Chleba! Tady ze mě možná mluví rozmazlený chovanec hořovické pekárny, kde se peče nejlepší pečivo v republice, ale ten hnus co v USA do této kategorie řadí je ostuda. Chléb znamená toustový chléb a na rohlíčky (obzvláště ty vypečené) zapomeňte. Když pekárna, tak všechno bude sladké, koblihy, bagely, cookies. Sůl či dokonce mák (já vím, v tomhle jsme prostě světoví exoti) se tu místní pekaři na housky sypat neučili. Snad moje rodina  mi dopřeje a již na letišti se zakousnu do lahodného rohlíku za dvěpadě. Nebo kolik teď ta dobrota stojí.

Island - ledové království (10/31 - 11/2) - Fotky

Několik málo fotek z Islandu můžete nalézt tady.

Island - ledové království (10/31 - 11/2)

Po opuštění "země svobody" následující minizastávkou byl Island. Země trollů, sopek a hlavně zimy. Plán nebyl moc stylový a přívětivý, přílet okolo šesté-sedmé ráno. Celodenní tour a pak následně přežít do dalšího rána, do osmi, kdy můj nový let pokračoval na londýnský Gatwick.

Pětihodinový let z New Yorku do Keflavíku byl naprosto bez problémů, ale ještě bez slunečních paprsků jsem nemohl najít jakoukoliv úložnu. Nakonec se podařilo, když mě poslali do toho "velkého baráku za rohem" - to v Keflavíku znamená tři patra. Trochu mě to zdrželo a zmeškal jsem autobus do Reykjavíku. Alespoň čas na rychlou snídani a další autobus mě odváží do hlavního městu země. Reykjavík mě překvapil celkem hustou dopravní ranní špičkou a že to není zas až takové maloměstečko. Nakupuji tour ticket na nejpopulárnější Golden Cyrcle. Ta zavede cestovatele na asi tři hlavní highlighty sopečného ostrova:

•  Gullfoss
•  Geysir
•  Thingvellir National Park

www.vidiani.com

Všechny tři jsou samozřejmě unikáty a hodně odlišné, takže třeba když po prvním ztratíte zájem, máte celkem slušnou šanci, že vás další zaujme. Autobusem jsme se vydali nejdříve do nedalekého rajčatového skleníku. Islanďané prožívají poslední léta boom skleníkových zahradníků a např. konzumovaná rajčata jsou z 90% produkována na domácí půdě. Teda "půdě", ten sopečného původu, sírou prolezlý prach by naši zemědělci asi nedocenili. První skutečnou zastávkou byly ale Zlaté vodopády - Gullfoss. Dva na sebe navazující vodopády o výšce jedenáct a dvacet metrů jsou opravdu grandiózní podívanoui a obří průtokovou mašinou. Neskutečně větrno, znáte fotky z Islandu - rovina, nikde žádný strom či zíďka. Studený vítr rozhodně nepomáhal navýšit nulovou teploltu, spíše ji pocitově srážel ještě mnohem níže pod bod mrazu. Dále jsme zastavili u oblasti Geysir, několik gejzírů (ten prapůvodní dal jméno všem ostatním) jednou za 4-8 minut vypryští vodu vysoko do nebe (údajně až 40 metrů). Slušná podívaná, ale v takové zimě si počkáte jednou, dvakrát a pak jste rádi, že se můžete před zimou schovat. Poslední zastávkou na naší Tour de Iceland byl národní park Thingvellir. Obrovská Unesco chráněná oblast, kde se unikátně srážejí dvě litosférické desky - americká a euroasijská. Vzájemným působením (oddalují se zhruba o 2 cm ročně) praskají a vytvářejí stovky a tisíce puklin kudy proudí voda. Také je v oblastí místo, kde stával prapůvodní Islandský parlament z desátého století. Celkem asi nejzajímavější místo z celého dne. Večer jsem zašel na místní specialitu - jehněčí, které se servírovalo snad v degustační dávce a z účtu (resp. později z přepočtu) se mi zatočily panenky. Můj plán přespat na letišti v Keflavíku se jenom lehce pozměnil na přespat na autobusovém terminálu v Reykjavíku protože mě zaskočily místní jízdní řády. Musím přiznat, že už jsem se takhle dlouho nebál jako když začali místní balit kolem půlnoci a vyhodili mě z "jídelního koutku". Naštěstí terminál zůstal otevřen a nemusel jsem několik dlouhatanánských hodin trávit venku v neskutečné zimě.

Přestože bylo celý den slunečno, tak takovouhle zimu nepamatuji a celý den jsem se proklínal, že jsem raději nezvolil celodenní cachtání v proslulých termálních lázních Blue Lagoon. I kdybych se tam měl rozpustit bylo by to lepší, i když méně objevné, než tento protrpěný den. Celkově asi nejsem s tímhle nájezdem na Island spokojen, prostě listopad nepřekvapivě nepolevil v zimě a celý tento rush (vlastně téměř tři dny bez spánku) také moc na kvalitním prožitku nedodal. Až se zpožděním jsem zjistil, že zrovna probíhal obří místní hudební festival, který by možná stál za prozkoumání. Alespoň probdělá noc dala okusit otestování baterky mého laptopu (skvělá) a dovolila sepsat nějaké to čtivo na blog. Takže výhra pro tebe, čtenáři. Příště už poslední zastávka --> Londýn.

Btw: hned v New Yorku se mi poškodil kufr a každý metr bolí. To zas bude peklo v Anglii, ale je to poslední zastávka!

• Denver
• Chicago
• Cleveland
• "Maine"
• Boston
• New York
• Washington
• Philadelphia
• Atlantic City
• New York
• Reykjavik
• London
• Prague!!!

Pět věcí co mě absolutně serou na USA

Hate blogy. Dnešní móda, kde se blogeři vypisují co nejkreativněji z věcí, které od srdce úplně nenávidí. Jako například ten nejúspěšnější český se pokusím sesumarizovat ten svůj poslední rok v jůesej. Nedělám si iluze, tak květnatě mé haty působit nebudou, ale stejně toto nikdo nečte, že jo?

1)

Začneme zvostra, hned tím nejhorší prohřeškem. Tím jsou vodovodní baterie. Možná tento prohřešek vadí o to víc, že jsem poslední měsíc trávil na cestách, ale stále nechápu, proč si Američané nesjednotí vodovodní baterie do jednoho standardu. Záchodová mísa je všude stejná, elektrické zástrčky jsou všude v USA stejné, tak proč nemůže být i tento jednoduchý ovladač pouštící životodárnou vodu do sprchového koutu také sjednocen. V každé sprše pět minut luštíte, jestli máte točit doleva/doprava, malým/velkým kolem, či pákou pohnout do strany... či s ní otočit po/proti směru hodinových ručiček. To ani nezmiňuji, že nemáte nejmenší potuchy o kolik ten úkon provést abyste se neopařili/neomrzli. Prostě haluz a vopruz.

2)

Ony ty stereotypy jsou vlastně pravda. Ano je to nespravedlné, ale je to tak. Mexičané vyvařují ve fast foodech protože dřou, Číňané mají celonočně obšancované večerky, protože asi nespí a černoši? Ti se vás snaží nahnat do okružních autobusů, protože jsou nejvíce uřvaní a tak k tomu mají předpoklady. Když za vámi holka hlasitě řve do mobilu/na souseda, nemusíte se otáčet, abyste poznali její barvu kůže. Pokud jsem byl někdy blízko k tomu stát se rasistou, bylo to během žití ve Spojených státech. Ono je to tak snadné a vždy vtipné, když černoch nejdříve hledá fried chicken než cokoliv jiného k snědku.

3)

Tohle jsme řešili vlastně od prvního do posledního dne. Dýžka. Já s nimi prostě vnitřně nesouhlasím, i když si uvědomuji, že postavení číšňíků v US je naprosto odlišné od jejich stabilní pozice v EU. Také se podle toho chovají a rozhodně jsou nápomocnější než pingl ve čtvrté cenové knajpě. Ale už jenom ten "společenský" tlak a nejistota mě hodně stresují, rozhodně bych preferoval stabilnější účet.

4)

Jo, jo. Amerika, centrum technologií. Oni nemají mobilní signál a 100% pokrytí! Když se u filmových hororů smějete stupidní týnce, že její ajfoun je zase "out of reception", ono to není zas až tak daleko od pravdy. Možná záleží na operátorovi, ale skutečnost, že vlezete za menší zeď a telefon už jenom marně hledá spojení s okolním světem opravdu naštve. A to ani nemusíte bydlet na samotě, stačí jako já chodit do práce a na osm hodin se rozloučit s dostupností. S tím souvisí:

5)

Všechno je tak hrozně veliké. Denver je celkem slušný hub s jedním z nejrušnějších letišť v USA. Ale jeho význam vzrůstá významně tím, že široko daleko nežije ani noha. Ani ťuk. Máte okolo Kansas, Nebrasku, Nové Mexiko, Utah, Arizonu a hlavně... Wyoming. Kdo by chtěl žít v těchto dírách... zvláště ve Wyomingu. Úžasné Colorado je prostě na všechno samo a nejbližší atraktivní destinace, Las Vegas, je jářku dobrých deset hodin cesty automobilem. Na středozápadě se ukazuje, jak složité je "efektivně obsluhovat" tak velké území (zeptejte se reference v Rusku) na což doplácí hlavně jakákoliv veřejná doprava. Tudíž bez auta... chcípnete!

O další pětici si řekneme zase příště. 

New York - napodruhé (10/26 - 10/31) - Fotky

Fotky z druhé návštěvy New Yorku jsou tady. Nezapomeňte, že jsou to poslední fotky z USA na hodněb dlouhou dobu. Nashle v Evropě!

New York - napodruhé (10/26 - 10/31)

Po opravdu krátké zastávce v Atlantic City jsem se tedy dostal do své poslední americké destinace. Byl jsem celkem natěšený, ale asi zřejmě konečně dopadla absolutní únava z téměř měsíčního cestování. Proto jsem New York, hlavní město všeho, vzal opravdu relaxačně a v poklidu. Přece jenom už jsem měl pár místních lokací již oběhnuto z první mininávštěvy. Proto jsem se první sobotní odpoledne/večer potuloval v okolí mého hostelu. Hostel byl vůbec zajímavý, výborná lokace (minuta od Times Square), celkem slušný peníz, ale také služby minimální, internet pomalý a společné prostory téměř žádné. Zkrátka takhle stísněně a anonymně si představuji, že lidé ve Velkém jablku opravdu žijí... takže vlastně kompletní zkušenost.

www.limoexpressnj.com

Následujícího dne jsem vpodstatě nedělal vůbec nic produktivního, více než půlden jsem trávil extrémně dlohou procházkou Central Parkem. Zaslouženě je považován asi jako jeden z nejlepších parků na světě... protože je tak nacpaný a obrovský - než toliko bloků přejdete, tak nohy tvrdnou jak z cementu. Trochu otráven z pomalu utíkajícího času jsem narazil na 42. ulici na AMC kinomultiplex a rozhodl se zajít zabít dvě hodiny u své oblíbené činnosti. Okoukl jsem i konkurenční United Artists odnaproti, celkem mě překvapilo, jak rozdílnou nabídku kina měla. Schválně koukněte do programů pražských konkurentů a napočítejte rozdíly, lišit se budou maximálně v dojezdech nenovinek. Všemi kritiky velebený hit torontského festival 12 Years a Slave svému režisérovi Steveovi McQueenovi [sic!] v lednu zadělá na nějakého toho plešounka. Také jsem se vlastně rozloučil s americkým fast foodem návštěvou toho nejlepšího - Five Guys. Ale dělají prostě nejlepší hranolky v Americe.

Pondělí bylo o výletě mimo ostrov Manhattan. Brooklynský most obdivuji a dle mého se jedná o největší technický div v dějnách lidstava. Nenapadá mě jiný podobně ambiciózní projekt, který i po tolika letech služby působí toliko majestátně, symbolicky a dobově zároveň. Nějaké nákupy na cestě zpátky (v NYC je jeden z mála skutečných 100% Converse shopů) a poté co jsem uložil poklady na pokoji čas vyrazit do nočního města. Ale protože ti co mě znají vědí, že to určitě nebylo na disco párty, ale do malého bluesového baru Terra Blues. Dvě show výborných bluesových hudebníků jsem proložil mexickou večeří doprovázenou také živou hudbou - takže vlastně tři koncerty během jednoho jediného večera.

Následující den byl takový "obvious", New Yorkské instutuce, které se nesmí promeškat. Dopoledne jsem věnoval NBC television tour, která mě hodně zklamala (asi se hodně aktuální tour hodně upravuje a tak není garantována návštěva setu třeba Jimmyho Fallona či SNL což by se mi velmi zamlouvalo). Odpolední čas jsem zasvětil Guggenheimovu muzeu, jedné z nejunikátnějších budov v NYC. Pozor, neplést s jiným, také světoznámým Guggenheimem ve Španělsku. Charakteristcký kulatý tvar vytváří ty nejneobvyklejší výstavní prostory na světě. A večer? Opět blues, tentokráte v podání malijského afrického hudebníka Vieux Farka Tourého. Opět výborný hudebník, který snadno přenese radost do srdce jakéhokoliv posluchače. Pozdě otevřená, levná pizza na cestě domů už jenom korunovala asi nejlepší den v New Yorku.

3.bp.blogspot.com

Středa, předposlední den v USA a já jsem si dopřál... návštěvu banky. Vyřídil jsem snad úspěšně nějaké záležitosti a na chvíli budu mít od mých milých Wells Fargo pokoj. Dále jsem se vydal do Astorie, čtvrti v Queensu, které je proslulé filmovými ateliéry. Astorijskému studiu se přezdívá Hollywood východu a hned několik diamantů filmové historie se zde natáčelo (např. Warriors, či Formanovy Vlasy), přidružené Museum of Moving Images určitě také stojí za pozornost návštěvníků a nabízí několik překných filmových unikátů a artefaktů. Je libo protéza dona Corleona v podání Marlona Branda či Willisův kostým z Dvanácti opic?

Čtvrtek už byl jenom ve znamení příprav večerního odjezdu. Uložil jsem si kufr na hostelu a vydal se na tu nejznámější budovu v New Yorku. Empire State Building. Bohužel jsem trochu prokoučoval den pro návštěvu. Takže první slunné dny jsem se proflákal a poslední den v NYC byl celkem zamračený a zamlžený. Vlastně výborné shrnutí mých pocitů z Velkého jablka. Chicago zůstane mým miláčkem.

• Denver
• Chicago
• Cleveland
• "Maine"
• Boston
• New York
• Washington
• Philadelphia
• Atlantic City
• New York
• Reykjavik
• London
• Prague!!!