Nechci aby to vyznělo, že se chci chlubit... Vlastně jo, arogantně se domnívám, že můj hudební vkus je celkem vytříbený. Hlavně v poslední době jsem na své drahocenné ušní, ehm... "chuťové pohárky" nechal působit hodně nových věcí, experimentoval a hlavně úspěšně objevoval.
Všechno to začalo tak v půlce loňského roku kdy jsem si naplánoval takový menší "čelendž". Při brouzdání internetem jsem už kolikrát narazil na mnoho seznamů nejlepších hudebních alb součanosti, minulosti (a mé budoucnosti). Několikrát mě už předtím napadlo, že je škoda jak omezený hudební rozhled my, dnešní mládež, máme co se klasických hudebních nahrávek týče. A tak jsem víceméně náhodně vybral seznam od časopisu Rolling Stones, shrnující údajně 500 nejlepších alb všech, ale úplně všech dob©. Můžeme donekonečna debatovat jak moc objektvní zrovna tento list je (či spíše není), ale to není podstatné. Rychlostí jedno album denně jsem se prokousal zhruba ke konci první stovky. Ač je pochopitelně list spíše exhibicí "kolik nahrávek Beatles znáte?", nenudil jsem se téměř vůbec a objevil spoustu pro mě nových interpretů (kanadští The Band), i těch známých o které bych předtím neopřel ani to pomyslné kolo (Beach Boys, Fletwood Mac). A to vše napříč žánry od klasického rocku, přes soul po hip-hop.
Bylo to úspěšné období, které jsem ještě následoval s podobným seznamem zaměřeným na nejlepší alba nového tisíciletí, také od magazínu Rolling Stone. A také několik kompletních diskografií legendárních interpretů.
Ale teď k tomu, proč toto vůbec píši. Před pár měsíci jsem měl jasno. Kdybyste mě vzbudili ve dvě v noci, odcitoval bych své tři nejoblíbenější interprety z patra. Radiohead, Nine Inch Nails a Rage Against the Machine. Svatá trojice byla prostě dána už řadu let, nikdy se přece nemohlo nic na tomto miniseznámku změnit, že ano?
Ne, naprosto jsem se zamiloval a hudbu o dost více prožívám. Možná je za tím trocha melancholie po životě v USA a proto jsem konečně schopný docenit Bruce Springsteena, možná je za tím podvědomá asimilace okolím po přestěhování do Spojeného království a zintenzivněný pravidelný poslech třeba The Rolling Stones (a hlavně objevení faktu, jak výborná alba jako celek Kameny mají, rozhodně nejsou kapelou jednoho dostačujícího výběru).
Ale ten hlavní klenot, který se mi podařilo v hlavě vybrousit - David Bowie. Naprosto neskutečný úkaz, který dokázal na počátku 70. let vyplodit tolik originálního materiálu a jeho diskografie je dodnes učebnicí hudebního chameleonství. Stále budu tvrdit, že sedmdesátky byly velkým kulturním úpadkem co se hudby týče, ale Bowie mi, jako ta pověstná výjimka, pak skvěle potvrzuje pravidlo. Jsem naprosto pohlcen poslední dobou a částečně překvapen, že to trvalo tak dlouho. Fanoušci Davida Bowieho se zřejmě nerodí, musíte se jím stát a střežit si svoji lásku. Mně se to konečně povedlo, naskočíte také do už celkem rozjetého vlaku? Občas je to dřina, ale ty pestrobarevné, hřejivé kaminky co můžete nalézt... Asi je konečně čas vidět ten Labyrint.
Ne, naprosto jsem se zamiloval a hudbu o dost více prožívám. Možná je za tím trocha melancholie po životě v USA a proto jsem konečně schopný docenit Bruce Springsteena, možná je za tím podvědomá asimilace okolím po přestěhování do Spojeného království a zintenzivněný pravidelný poslech třeba The Rolling Stones (a hlavně objevení faktu, jak výborná alba jako celek Kameny mají, rozhodně nejsou kapelou jednoho dostačujícího výběru).
Ale ten hlavní klenot, který se mi podařilo v hlavě vybrousit - David Bowie. Naprosto neskutečný úkaz, který dokázal na počátku 70. let vyplodit tolik originálního materiálu a jeho diskografie je dodnes učebnicí hudebního chameleonství. Stále budu tvrdit, že sedmdesátky byly velkým kulturním úpadkem co se hudby týče, ale Bowie mi, jako ta pověstná výjimka, pak skvěle potvrzuje pravidlo. Jsem naprosto pohlcen poslední dobou a částečně překvapen, že to trvalo tak dlouho. Fanoušci Davida Bowieho se zřejmě nerodí, musíte se jím stát a střežit si svoji lásku. Mně se to konečně povedlo, naskočíte také do už celkem rozjetého vlaku? Občas je to dřina, ale ty pestrobarevné, hřejivé kaminky co můžete nalézt... Asi je konečně čas vidět ten Labyrint.
David Bowie - Memory of a Free Festival
The Rolling Stones - You Got the Silver
Led Zeppelin - Your Time Is Gonna Come
Pozn.: Tento článek vznikal za melancholickéhé poslechu alba Space Oddity od Davida Bowieho
Žádné komentáře:
Okomentovat