Vždy jsem byl tak trochu blázen a sběratel. Mám doma vzorně nasbírané vstupenky téměř ze všech kulturních akcí, které jsem navštívil. Zřejmě ne vždy si budu pamatovat, že můj první koncert mi dopřál vidět The Offspring v nejlepší formě, možná i zapomenu na (zatím stále poslední) živou show z rozlučkového NIN turné a Radiohead ve Stromovce nebude (snad) navždy jediným vystoupením těchto Britů na české půdě.
Ale hlavně jsem sbíral lístky do kina. Troufnu si říct, že mám 95 % všeho co jsem viděl v "plodném období" viděl, a vedle několika chybějících anomálií postrádám snad jen školní představení, kde nám, zřejmě v rámci úspory, nedali vlastní lístky (vzpomínám na legendární projekce Pearl Harbouru, která se neukázala jako příliš výchovná pro žáky základní školy).
Je to celkem zajímavá statistika, která mi vyhodí např. následující čísla:
- Průměrnou cena vstupenky: 105 Kč.
- Celkový počet návštěv kin v rozmezí 2001 - 2012: 118 projekcí.
- Nejčastěji navštěvované kino: CinemaCity/Palace Cinemas Nový Smíchov (77).
- Kino s nejnižším průměrnou cenou za lístek: Kino Mír Beroun (66,15 Kč).
- Nejmasňáčtější projekce: Village Cinemas Golden Class film 2012 (dobře to jsem nevyčetl, to si pamatuju).
- Na co jsem hrdý, že jsem viděl v kině: The Social Network, Mělký hrob, Speed Racer, Hellboy II.
- Největší sračka co jsem zažil v kině: Underworld.
- Nejhorší opakovaná chyba, za kterou bych si namlátil: Underworld 2.
- Největší úlet - chápej, dodnes nechápu proč jsem zrovna na to šel: kanadská indie Můj život beze mne a maďarský animovaný film Distrikt.
- Nejsilnější filmový kinozážitek: Let číslo 93.
- Nejsilnější nefilmový kinozážitek: projekce Mariňáka v obřím sále, kde jsem byl sám a nebo naopak lidmi narvaný black box (předprojekce) Zohana.
- Jediné dva filmy, které jsem viděl v kině vícekrát: Sunshine (3x, protože to byl tenkrát audiovizuální nářez), Avatar 3D (2x, pro porovnání dabingu a titulkované verze).
- Celkem utraceno: 12333 Kč.
Zvláště to poslední číslo je celkem děsivé a jenom utvrzuje, že moje rozhodnutí nenavštěvovat kino nikdy více bylo správné. Již od konce roku 2010, od projekce The Social Network, jsem cestu do potemnělých sálů, s rachtající promítačkou a vůní popkornu, nenašel. Mohou za to jednak náklady, které se pro nestudenta a prosazující se 3D již, stávají neúnosnými. A také pohodlnost, jelikož trpím úzkostlivou averzí vůči reklamnímu obsahu před samotnou projekcí. Na jednu stranu mě mrzí, že jsem tudíž neměl šanci vidět filmy jako Drive či Crazy stupid love v celé své kráse, ale kvalitní domácí kino dokáže dle mého to klasické plně nahradit.
Btw: pro zájemce nabízím přístup ke zmíněné statistice.
Žádné komentáře:
Okomentovat