Chicago jsem opustil kolem jedenácté večer s tím, že v autobuse přespím a ušetřím za noc někde na hotelu/hostelu. Cesta zabrala okolo sedmi, osmi hodin a hned nad ránem jsem se zjevil "o dva státy vedle" v Ohiu. Všichni se mě ptali, "Proč Cleveland? Na okraji jezera Erie nic není.", ale já jsem mířil za jediným hlavním cílem - Rock'n'Rollová síň slávy. Cesta uběhla naprosto bez problémů a zřejmě nastřádaná únava z Chicaga se úspěšně rozpustila do krásného spánku na palubě dálkového bezpřestupového Greyhoundu.
 |
| en.wikipedia.org |
Nad rozespalým městem se ještě vznášel brzký opar když jsem pomalu kráčel z autobusové zastávky. Bylo ještě brzy na objevování a tak jsem přes internet objevil malý zapadlý dinner proslulý svými levnými snídaněmi. Nádherná ospalá atmosféra (a nejenom protože bylo brzo ráno), pravděpodobně moc turistů z České republiky během dne nevidí. Dinner byl uvnitř postaršího nákupního střediska a tak jsem u jednoho z opuštěných stolů usedl abych napsal první blog z Chicaga. Pak už byl konečně čas na cestu k jezeru, kde jsem mohl vejít do již otevřeného muzea a svatyně Rock&Rollu. Tour ještě ani nezačala a já už našel svůj oblíbený artefakt - dodávku, se kterou Rage Against the Machine obježděli svá první tour mezi léty 1991 - 1993, samozřejmě napěchovaná podepsanými intrumenty této legendární party. Jsem v ráji během tří minut od průchodu vstupní halou. A pak už se vejde dovnitř a návštěvník je pohlcován všemi těmi podepsanými kytarami, kostými a originálními dokumenty (originální první draft textu London Calling, či nahrávací smlouva Johna Lee Hookera). První místnosti jsou zasvěcené všem subžánrům, které budovaly Rock, dále výstavy věnované jednotlivým městům a pak se samozřejmě přejde k jednotlivým umělcům. Paul Simon, AC-DC, David Bowie, Run DMC, Jefferson Airplane, Michael Jackson, B.B. King. A samozřejmě The Boss. Muzeum se nestydí míchat žánry a (dle mého správně) dává prostor všem umělcům, kteří "vyskočili" ze škatulek. Procházením se chotbami muzea jsem trávil asi 4 hodiny, jak malý kluk přebíhal od kytar Buddy Guye, přes piáno Johna Lennona či skutečnou Zeď od Floydů. Větší exhibici pak samozřejmě mají britské legendy The Beatles a The Rolling Stones (k příležitosti jejich padesátiletého výročí zrovna probíha ještě více rozšířená prohlídka jenom s předměty vztahujícími se právě k Stones). Nikdy jsem asi v muzeu předtím nestrávil tolik soustředěných hodin, jako právě zde v Clevelandu.
 |
| www.storagelocations.com |
Po muzeu jsem si vyzvedl přetěžký batoh na autobusové zastávce a šel se ubytovat do hotelu. Překvapivě čas uběhl hrozně rychle v Ohiu (navíc jsem zase o jednu hodinu blíže k českému času). Večer jsem se dostal už jenom k rychlé procházce potemnělým městem, které působí hodně neupraveným dojmem a rocková aura se zdá budována trochu uměle. Cleveland stále trpí statusem jednoho z nejchudších měst Ameriky, v pátek večer ale toto rozhodně neplatí. Je game day, NBA tým Cleveland Cavaliers právě poráží Orlando a v ulicích se zájem o zábavu nezdá příliš utlumen.
Ale přesto nelituji návštěvy, jedině snad můj otec by si užil toto hudební švitoření ještě více. Že by nápad na ultimátní dárek? Poslat ho do Clevelandu?
Žádné komentáře:
Okomentovat