The KongOff2

Minulý víkend jsme se čistě náhodou nachomýtli k pozoruhodné akci. Zatímco všichni místní se těšili na zápas amerického fotbalu mezi Denver Broncos a San Diego Chargers, my jsme zavítali na jiné utkání, jež se odehrávalo u nás v Denveru. Druhý ročník turnaje TheKongOff. Ale popořadě.

thekongoff.com

Někdo chodí vyčkávat při premiéře na celebrity do Westwood Village, či na londýnské Leicester Square, my jsme dostali příležitost zachytit ty videoherní naživo v herně na Blake St. v centru coloradského hlavního města. Pokud byste čekali osobnosti typu tlučhuby Petera Molyneuxe, vizionáře Warrena Spectora či cvalíka Gabea Newella, asi by se dostavilo zklamání. My jsme se spolubydlícím, který dříve psal pro španělský herní web dorazili na Waltera Daye, Stevea Wiebeho, a hlavně Billyho Mitchella. Že vám tato jména nic neříkají? Tak to máte nedostatečnou z celkem nedávné historie a běžte si nakoukat dokumentární snímek The King of Kong.

Pět let starý film zachycuje tzv. "competitive gaming", ty opravdu nejlepší hráče jež se snaží překonat high score na klasických arcade mašinách. Hlavně v té top, co se obtížnosti týče - Donkey Kong. Donkey Kong z roku 1981 je považován za krále starých herních strojů a zde se poprvé objevil nintendovský Mario. V dokumentu se dozvíte o historii soutěžního hraní a hlavně se dostatečně seznámíte s výše zmíněnými jmény. 

• Více než šedesátiletý Walter Day je rozhodčím a zakladatelem celého "sportu", jeho orgaizace Twin Galaxies sleduje aktuální high score v hrách. Spolupracuje s nakladatelstvím Guinnessovi knihy rekordů.
• Billy je tak trochu legenda, celebrita co drží hned několik světových rekordů v různých arcade hrách. Excentrický individualista, jež je ve snímku vykreslen jako správný, sympatický záporák.
• A posledním do party je klaďas, učitel Steve Wiebe z Washingtonu. Tatík od rodiny, který si prostě chce splnit životní sen, být světovým rekordmanem v Donkey Kongovi.

Veselý Álvaro na fotce s Billy Mitchelem

Síla filmu tkví hlavně v charakterech, do typicky dokumentárního charakteru jsou naroubované archetypy známé spíše z fikčních vod. Máme zde arcilotra, kladnou postavu "krasoňovských" rysů, i nějaké ty poskoky a přisluhovače ve vedlejších úlohách. Skvělá reklama pro Nintendo a impuls, který přivedl spoustu nových hráčů ke klasickým arcade automatům. Určitě doporučuji k doplnění filmografie.

The KingOff je víkendovým turnajem, který se poprvé konal teprve loni v New Jersey, organizátorům se podařilo přitáhnout výše zmíněné celebrity. Už podle sponzorů a mediálního pokrytí místními novinami je vidět, že se nejedná o pidiakci. Letošní ročník se přesunul do Colorada, konkrétně do The 1Up baru v centru "one-mile city" Denveru na Blake Street. Místo je stylovka, zřejmě snem všech z mojí generace, které minula nejlepší léta automatů. Vedle slušného počtu pinball stolů (hlavně ten s kapelou The Rolling Stones byl hodně cool) bar nabízí také desítky strojů z osmdesátých a devadesátých let. Vedle klasik jako je zmiňovaný Donkey Kong, Q*Bert, či Ms. Pac-Man se dá nalézt i něco novějšího jako jsou mlátičky Mortal Kombat (I-III), Paperboy a třeba beat ´em up klasika The Simpsons Arcade Game. 1Up je zkrátka zajímavým místem k zastavení i bez turnaje. Po návratu domů se snad konečně vydám do arcade muzea v Červeném Újezdě.

Soustředění

Samotný turnaj v Donkey Kongovi není na první pohled pro diváka příliš atraktivní, prostě koukáte někomu přes rameno jak se snaží v roli Maria dojít přes překážky do nejvyššího patra aktuálního levelu. Zdejší hráči jsou všichni vysokých kvalit, takže pravděpodobnost vzrušující dramatické události = smrti, je minimální (vsadím se, že 90 % lidí sleduje krasobruslení kvůli očekávanému pádu). Hraje se samozřejmě na nejvyšší skóre, takže nejúspěšnější hry trvají v řádu hodin... Ale je tady jeden zásadní faktor - atmosféra. Vidět plný bar nadšenců, kteří vědí co Donkey Kong je, proč to tady všichni tak mastěj a co je v sázce, je něco velmi osvěžujícího a nabuzujícího (obzvláště pro člověka zvyklého na "české" videoherní povědomí a penetraci tohoto průmyslu). Také vítěz získá celé $2000 na prize money což už je zajímavá částka. Desítky hráčů, spousta z nich ve specializovaných rukavicích, se snaží urvat titul pro sebe. Soutěž týmů i jednotlivců jsou ale ve stínu hlavního turnaje, kde se ti nejlepší snaží zakousnout k milionové bodové hranici naživo.

Ještě před příchodem do baru jsme v supermarketu zaznamenali Waltera, nepřehlednutelnou to postavu v pruhovaném rozhodcovském dresu. Bereme to jako znamení, že jsme na dobré cestě. Při vstupu do vydýchaného baru plného lidí je vůně potu a vítězství ve vzduchu. Překvapivě ne všichni Američané se chtějí zadýchat při fotbale či basebalu a tak bylo publikum početné. Billy Mitchell si plně užíval svůj status celebrity rozdával podpisy, úsměvy a obří thumb up na všechny strany. Zato Steve byl zrovna u svého stroje, aktuální skóre kolem 600 000 bodů naznačovalo, že zřejmě ještě bude dlouho vysedávat na své malé barové stoličce. 

Nostalgie, připomínka starých časů, kdy automaty žraly pětikoruny těm šťastnějším a my ostatní jsme jim alespoň koukali přes remena. Stereotyp, před sluncem schovaného hráče se na takovém místě rozplývá...
Zajímavá akce, za jejíž organizaci jsem rád, a ještě více doceňuji, že jsme ji na poslední chvíli objevili.

________________________________________

Soundtrack dnes: Eminence Symphony Orchestra.

Bubba Gump Shrimp Company

Dnes jenom krátce o něčem co si můžete zažít snad jenom v USA (ok, také v Japonsku, Malajsii a spoustě jiných asijských zemí...). Franchise bar/restaurace s jednotným tématem založeným pouze na jednom jediném, ale zato kultovním filmu. Bubba Gump Shrimp Co. je řetězec restaurací s nabídkou pochopitelně krevet, a jak název napovídá místo se inspirovalo ve filmu režiséra Roberta Zemeckise Forrest Gump s Tomem Hanksem v hlavní roli. 

Velmi útulná síť restaurací nás nalákala na happy hour menu a tak jsme zašli na rychlou návštěvu - takhle funguje pravý marketing. Stylovka pro každého milovníka filmů, i když nejsem zrovna největší fanoušek ultimátní slzopudné hitovky z roku 1994, tohle dokáži samozřejmě snadno docenit. Zdi vyzdobené spoustou relikvií, silně rezonující v srdci všech geeků. 

My jsme seděli hned pod šaty, jež nosila malá Jenny ve filmu, všude okolo malé i velké obrazy připomínající legendární snímek, menu přichycené na pinpongové pálce a nechyběly ani nesmrtelné hlášky jež vyřkla Jenny poručík Dan, Bubba a hlavně samotný Forrest. Jako například:

"Mama says they was magic shoes. They could take me anywhere."

Výborná atmosféra, nějaké to pivko padlo, onion strips a koktejly za slušné ceny v rámci happy hour.

Tohle je ten pravý impuls, abych někdy snad v budoucnu navštívil tuhle šílenost v Gruyere ve Švýcarsku jež nenavrhl nikdo menší než sám mistr H. R. Giger.

Ano, všude okolo smrděla frančíza velké korporace, ale já podlehl velmi lehce (místo hodně připomínalo obligátní Hard Rock Café, včetně obchodu se suvenýry). Užíval jsem si momenty v místě, které nebylo zas až tak úplně upřímné. Ale co, nemůžete vždycky narazit na opravdu ryzí kuchyni.

Btw: Fotky naleznete na internetech určitě kvalitnější než bych já zachytil na svém HTC.

PS: Ne, nesrovnávejte s jednou unikátní instancí v Praze. Výjimka přeci potvrzuje pravidlo.

______________________________________________

Dnešní soundtracková volba byla snadná: Harry Nilsson.

Několik fotek z posledních dní

Nemilá událost se mi stala - můj foťák Nikon byl odcizen. Sice mám zajímavý zážitek z policejní stanice, ale budu odkázán jenom na mobilní techniku co se zachycování momentů v USA týče... alespoň tedy dočasně. Proto následující fotky z Boulderu a Denveru postrádají technickou kvalitu. Alespoň nějaká vzpomínka.
Fotky jsou z Boulderu, který jsme navštívili těsně před prezidentskými volbami, dále jsou zde fotky ze Dne mrtvých o kterém jsem psal minule. V Denveru proběhl muzejní týden a tak jsme se s Álvarem a Hectorem dostali zdarma do Muzea přírodních věd, poslední fotky z tohoto alba zachycují právě toto.

Fotky naleznete pod odkazem zde, nebo také v následující slideshow.

________________________________________________________

Co jsme poslouchali při poslední cestě do Boulderu? Yellow Ostrich.