Sobota 7. 7. 2012
Krásný východ slunce jsme sice neviděli, ale zato jsme někteří z nás prožili bolehlavové vstávání. Někdo dokonce vstal zřejmě levou nohou a přivodil si menší zánět ucha. Aniž bych chtěl kohokoliv jmenovat, tak nás začínalo stále častější naříkání unavovat a tak jsme vzali Klárku do města poohlédnout se po místní lékárně. Musím uznat, že ranní procházka byla rozhodně osvěžujícím cvičením a kilometrovou obchůzku kolem vody do Strakonic jsme absolvovali nakonec celkem rádi. Kláda v první otevřené lékárně dostala doporučení si zajít raději na pohotovost k vyčitění svých plachťáků, které si nepříliš pravidelně čistila imho posledních asi 23,8 let. My jsme využili chvilku čekání nejdříve k nákupu v místní jednotě (jednota, síla, bratrství!), kde se nám dostalo pohoštění hlavně v podobě čerstvého pečiva a jednoho taveného sýra, který dodnes, neotevřen, hnije v naší lednici. Cestu zpátky jsme si dovolili obzvláštnit také velkou dávkou zmrzliny na strakonické promenádě - dávka zvaná "dospělá" byla dostatečně silná, aby svým cukrem zabila statného oře či vystačila na hostinu ke středně velké svatbě. Bauy si dal téměř dvě. Vrátili jsme se zpět do kempu a mohli jsme se po rychlé snídani a zabalení kufrů vydat na sobotní plavební etapu.
Slušné počasí nás vítalo, hned na začátku Strakonic jsme se neorganizovaně chytli ve frontě u jezu, kde jsme ve zmatku chytli prvního háčka co byl po ruce. A tak jsem najednou vyjížděl od břehu s Ivčou v popředí. Ne, že bych si chtěl na Zuzu stěžovat, ale osvěžení přišlo vhod a Ivča hlásila, jak je jejím dobrý zvykem - tzn. neustále. Se slovy "To bylo ono?" jsme sjeli i druhý strakonický vodní smrťák a po několika minutách se opět za deště vyměnili do standardizovaných dvojiček. I když jsem opět na chvíli skončil sedět vpředu, tak Zuzka si hrdinně troufla na svůj první sjez. Bez problémů zdoláno. Respect..
Sedmý den v červenci 2012 se jednoznačně zapsal do vodáckých dějin, protože... "king kong padl". Aneb jak bystře poznamenal Honza Kolář k vyklopení Brůnýska (v jistých kruzích je Honza také známý jako generátor náhodných hlášek). Jednalo se snad o první historické vyklopení tohoto velezkušeného, téměř snad i vodního tvora. Tento nečekaný moment zřejmě nedocenila Martina, která od středečního losu o kormidelníka svítila nadšením z bezstarostnosti a bezpečnosti. Tento grandiózní okamžik naštěstí zastínil zbabělost nás všech ostatních, kteří jsme si rychle po nehodě rozmysleli své záměry a inkriminovaný sjez nehrdinsky obešli. Na druhou ruku, za trest, za naše zbabělství, jsme se s Najmíkem docela dost nadřeli. Bára nás také konečně obohatila o svůj náhled na atraktivní kluky... no řekněme decentně, že je na českou holku trochu nestandardní.
 |
| "Koukám si takhle jednou v práci z okna. Kolem oběda to bylo. Vidím v protější budově za oknem Báru. A říkám si... Bára" |
Zbytek denní etapy měl hlavně zajímavý Bauy, protože chytil nějakou zajímavou běhavku a tak s Eliškou neustále zastavovali ve vynucených pit stopech. Celý den nás provázela rychlejší voda a peřeje byly častější než obvykle, přesto jsme zrovna v sobotu zažili nejkrásnější souloď, kdy jsme opravdu bezstarostně všichni leželi na osmikatamaránu a nechali se volně unášet. Svoboda. Kerouac hadr. Dopoledne propršelo, zatímco odpolední čas byl naplněn sluníčkem - počasí jak vhodné k invazi hovad. Z tohoto důvodu holky neustále protestovaly, že počet hovad se na našich lodích zvyšuje na neúnostné hodnoty. Najmík večer skončil s úchvatným skóre 30 mrtvolek, které volně plavaly uvnitř jejich kocábky.
Večer jsme dorazili do kempu u Putimy. Kde k našemu překvapení, opravdu žádná Putimská brána nestojí. Několik menších zdravotních komplikací... téměř všichni blili a srali. A kdo tvrdí, že neblil a nesral, ten hraje nějakou vyšší balamutící hru na ostatní. Kemp na soutoku (real name) neměl příliš připravená sociální zařízení a tak chlapci vyrazili na punk ke koupeli do vody. Lachtan dorazil.
Večer jsme vyšli do Putimy. Je to pěkná víska. Hlavní ale je, že jsme našli hospodu. Příjemné posezení po celodenní námaze. Proč my vlastně jezdíme vodu, když hlavní je pak to vysedávání v pubu? Nešlo by to udělat jednodušeji? Just kidding Brůny... Můžu jenom říct, že postupně nás jednotlivé skupinky opoustěly a tak je putimská hospoda jen další v řadě, kterou jsme s Bauym zavírali. Společně s HKS holkamí jsme se vydali po půlnoci ztemnělým hvozdem do kempu. Není nad to, když se ninja v takto strašidelném prostředí schová do křoví a čeká na svou příležitost. Ještěže tma zakryvá hnědou velmi účinně.
Neděle 8. 7. 2012
Již v sobotu večer v hospodě začala vzpoura naplno, navíc se zhoršil zdravotní stav na rotě. Došlo tedy k nouzovému plánu, který zrušil krátkou nedělní etapu do Písku. Už podruhé za sebou Honzovi zbyly oči pro pláč nad jeho vlastní dokonalou organizací, kterou mu nevděčníci pokazili :-)
Protože bylo nutné počkat na odvoz lodí, došli jsme tudíž ke konsenzu, že rozdělit se bude efektivnější (ne všichni měli na pondělí domluvenou dovolenou). Větší nemocná skupina odjela během poledne, zatímco my vytrvalí jsme zůstali až do konce a s pivní podporou odevzdali samby, které toho zažily již hodně. Vy lazaři nikdy nepochopíte jak nevrlý číšník nás obsluhoval, jak frajer Bauy ztratil pádlo a mi ho cálovali, jak milá paní nás obsluhovala s kalkulačkou na nádraží v Putimi, jak v Písku přišla buřina a proč nenávidíme slovo "vejvar" vyřčené z Honzových úst. Tak zase za rok?
 |
| Co příště? "Pojedeme Podolí!" |
Žádné komentáře:
Okomentovat