Červenec 2012 to v nevýznamné historii mého blogu přineslo hlavně zářez v podobě výborného Indie Game: The Movie. Dokument o nezávislých herních vývojářích je sám o sobě skvělým snímkem, a také zábavným pochrochtáníčkem pro člověka jež se alespoň okrajově o videoherní průmysl zajímá - ale přesto snímek zůstává hlavně o několika hlavních hrdinech, o lidech, upřednostňuje je před samotným procesem tvorby hry. Já jsem navíc měl možnost se účastnit projekce s nezapomenutelnou atmosférou ve startup "hnízdě" na pankráckém TechSquare v Praze. Obklopen mozky s velkou budoucností před sebou (alespoň v to doufám) jsem dostal příležitost hodně inspirativně přemýšlet nejenom o filmu samotném...
Dále můžu zmínit několik stand-up comedy shows (Louis C. K., Rob Riggle, Will Ferrell), můj první Comedy Central Roast a obligátně i SNL (proklaté esenelko, už s tebou za pár měsíců skončím!).
Z fiktivní tvorby jsem konečně zakusil dvě komedie Mikea Judgea a hlavně jsem konečně viděl klasiku od Sidneyho Lumeta Selhání vyloučeno z roku 1964. Ač snímek jistě kvalitní (výborný Henry Fonda), historicky na sebe strhává pozornost hlavně díky "rivalství" s Dr. Divnoláskou od Stanleyho Kubricka. Oba snímky produkovala Columbia a poslala je do kin téměř proti sobě, později uvedený Fail-Safe u diváků propadl. Hlavně protože se nedokázali naladit na jeho vážnější formu - která byla bílým opakem k černé komedii od Kubricka. Film je dle mého dnes téměř zapomenut, ale emocionální sílu jistojistě má a je škoda, že spousta lidí se naučila pouze nedělat si starosti a mít ráda bombu.
Žádné komentáře:
Okomentovat