Halloween

V době kdy tento článek snad vyjde by již měl každý americký stát mít za sebou svátek strašení, duchů, monster a goblinů. Halloween.

Já versus Pumpkin Blizzard v Boulderu.

Halloween je opravdu obrovskou monstrakcí a samostatným průmyslem zde v USA. Letošní obrat tohoto "miniodvětví" je odhadován na osm miliard dolarů. Pro zajímavost to je o šest miliard více než protočí letošní kandidáti na prezidentský post Barrack Obama a Mitt Romney ve svých kampaních (aneb jak poznamenal Jay Leno: "mohli jsme mít horor za čtvrtinovou cenu").

Všichni v Čechách si stěžují, že obchody začínají s vánoční nabídkou každý rok o pár dní dříve. Říjnový prodej vánočních ozdob, kolekcí a ubrousků se soby jistě leze na nervy většině z nás. Ve Státech je sice už také možné nalézt tematiku vánoc v supermarketech, ale přece jenom je utlumena ve prospěch Halloweenu - říjen je prostě zasvěcen lebkám, hrobům a hlavně dýním. Dýně jsou všude, a přestože v minulém týdnu zapadaly sněhem, je dýňová specialita v sezónní nabídce každé správné restaurace (viz. má ochutnávka výborné dýňové zmzliny před dvěma týdny).

Jelikož já a ni spolubydlící Álvaro ve své domovině neslavíme Halloween (následujícího dne jsou sice "Dušičky", ale ty jsou mnohem více religiózní záležitostí), je pro nás "blending" mezi místní o trochu složitější. Ale na druhou stranu zase o to zábavnější - jak jsem snad již zmínil dříve, každý okolo se snaží pomoci jak jen to jde.

Naštěstí máme kolem sebe partu AIESEC přátel z Boulderu, jenž nás rádi uvedou do jakékoliv místní problematiky. 30. října, večer před Halloweenem jsme tedy vyrazili do strašidelného domu 13th Floor v Brightonu na severu Denveru. Třináctka je hodně proslulá a údajně patří mezi ty opravdu nejlepší strašidelné domy v USA. Atmosféra kolem domu je výborná a po chvíli hlédání jsme se shledali se zbytkem party. Celkem nás do útrob domu vyrazilo devět. Dlouhatanánskou frontu zkracovali lidé v kostýmech, jejichž jediným úkolem bylo strašidelně civět a přinutit dívky řvát strachem ještě před samotným hlavním aktem. Poslední černošský uvaděč před vstupem do domu byl nejlepší - na otázku Billa co má být jeho jeho kostým zač odvětil prostým, "I am just a Nigger". Nedostal již od nás žádnou odpověď zpět... tohle je nejlepší hláška co jsem ve Státech zažil. Domem procházíte téměř v nustálé tmě a tak je každý vybafující zombík, dobře schované monstum opravdu nečekané. Samozřejmě nejhorší je pozice na začátku a konci skupinky, kde schytáte nejvíc lekaček. Dům byl pěkně dlouhý a tak ta 20-30 minutovka strávená uvnitř plně stála za našich $22. A nemůžu nezmínit naši odvážnou ženskou polovinu party, protože bez jejich neustálého křiku a křečovitého držení našich mužných ramen/ruk/mikin by byl zážitek ze strašení poloviční.

Na skutečný Halloween, tedy poslední říjnový den jsme byli připraveni hlavně instrukcemi kolegů a přátel. Naše firma (asi jako každá druhá v USA) připravila hned několik tematických aktivit zahrnujících soutěž o nejlepší kostým (včetně průvodu), nejstrašidelněji vyzdobenou kancelář a hlavně zaměstnanci smějí přivést své děti na koledu. Je tedy pravda, že se vyskytlo pár starších koledníků což bylo divné, ale všechno to bylo nakonec vcelku hodně roztomilé. Myslím si, že je jenom škoda, že takovýto svátek/tradici nedodržujeme i u nás doma. Pro děti jednoznačná bomba a všichni malí caparti berou své kostýmy naprosto vážně! Já jsem byl úspěšnější než Álvaro a domů jsem se vrátil opravdu jen s troškou cukroví pro večerní návštěvníky.
Večerní koleda byla ale zklamáním, buď se děti v našem sousedství bály navštívit dva cizince, nebo se ještě nerozkřiklo, že byt #816 je čerstvě obydlen a zabydlen. Teď máme doma cukrovinek minimálně do dubna.
Další zastávka - mexická verze zvaná Dia de Muertos.

_______________________________________________________________________

Soundtrack nemůže být jiný než: Danny Elfman a jeho The Citizens of Halloween Town.