Best dej evah...

Jako by si mě tam někdo nahoře chtěl udobřit a po úmorném stěhování a stresu z prvních pracovních dnů v novém prostředí jsem byl odměněn dokonalým dnem. Vskutku ukázkovým výpadkem z obvyklé Stvořitelově zlomyslnosti.

Moje nové odpočívadlo.

Brzy ráno jsem využil časného probuzení a zašel do posilovny, jež je součástí našeho bytového komplexu. Výborná atmosféra jakou mám rád – byl jsem tam úplně sám a můj přirozený ostych z cvičení před cizími lidmi byl rázem tutam. Ta trocha mnou zvednutého železa svalům sice nepřidá, ale sebevědomí rozhodně upevní.

Stíhal jsem i brzký příchod do příchod do práce kde jsem se dozvěděl o tzv. „breakfast klubu“. Naše marketingové oddělení společeně se social media sekcí má utvořené malé skupinky a tyto týmy o pár lidech každý druhý pátek připravují snídani pro ostatní. Pokud možno v určitém duchu a jednotném tématu. Protože se blíží halloween bylo téma tento týden naprosto evidentní. Připravené pohoštění obsahovalo dobrůtky jako upírův lektvar, zombie prsty a podobně zvláštně pojmenované laskominy. Američané si opravdu vyhrají se všemi malými ozdůbkami a drobnostmi. Za stylového doprovodu soundtracku z Nightmare Before Christmas jsem se hned k ránu pořádně nacpal a zanadával s kolegy nad čerstvou sněhovou pokrývkou co se předevčírem zjevila nad celém denverském okolí. Až se usadíme, musíme jako stážisti připravit naše mezinárodní pohoštění.

Jediné mínus dne - musel jsem se účastnit porady, ze které vůbec netuším o co šlo... Ale dnešní štěstěna mi to vynahradila obědem zdarma. Opravdu nečekaná situace, kdy jeden kolega prostě šel okolo mé kanclbudky a po mé negativní odpovědi na dotaz „Máš oběd?“ mi jeden přihrál. If life gives you lemons...hey free lemons.

Larry Drury je nejvýše postavený marketingový executive manager, kterého jsem potkal. Byl ve svém mládí součástí studentské organizace AIESEC jako jsme my, první stáž absolvoval v Norsku a později strávil tři roky v Jižní Africe, kde také potkal svou současnou ženu. Je názornou ukázkou jak může AIESEC pomoci nasměrovat kariéru do hodně zajímavých vod. Právě Larry je příčinou, tažnou silou, proč jsme ve First Data. Díky němu jsme dostali tuto příležitost a on, jako bývalý AIESEC člen, bere náš pobyt smrtelně vážně. Sám obesílal emaily své sousedy s žádostmi o vyřazený nábytek, jež bychom mohli použít do našeho nového, naprosto nezařízeného bytu.

Začíná lov v Ikee. Giualia a Álvaro jsou připraveni.

Z Larryho pobídky jsme se vydali na „estate sale“ v jeho čtvrti. To znamená výprodeje všeho co bylo v domě jako pozůstalost, v případě kdy jeden z manželů zemře a druhý raději zkusí život někde jinde (Američané se stěhují extrémně často). Larry nám zařídil odvoz od své asistentky na místo, nakoupili jsme tam hromadu věcí, které se rozhodně v našem bytě neztratí.

Večer jsme dále měli domluvenou schůzku s Giulií  AIESECu v Boulderu. I přes její jistě nepříjemnou nucenou páteční návštěvu zubaře nás ráda vzala do nedaleké IKEI. Nepamatuju si, že by mě kdy návštěva v tomto obřím nábytko-bludišti tak bavila. Nakoupili jsme hlavně postele a spoustu malých příjemných drobností. Moje posedlost lampami vyústila k nákupu tří nejlevnějších kousků, získali jsme také pár drobností do kuchyně, která je teď již snad plně operativní.

A jako bonus k zakončení tohoto týdne nás se spoustou kolegů sám pan velký pan Larry Drury pozval do svého domu na večeři a sledování nedělního fotbalu. Máme se na co těšit...
_________________________________
Optimistický soundtrack: B. J. Thomas.