Vyrazili jsme do Cornwallu (druhá část)
|
en.wikipedia.org |
Ráno jsme se s Veronikou probudili celkem brzy a vyrazili na západní pobřeží znovu, tentokráte jsme chtěli na Land's End, jež je považován za takový pomyslný nejzápadnější cíp Anglie. Ale co se nestalo, neuvěřitelně hustá ranní mlha se ne a ne zvednout. Hlídač na parkovišti nás ujistil, že za hodinu či dvě se určitě zvedne a my něco uvidíme, ale nechtělo se nám vůbec čekat, takže jsme se zase vydali zpět, projeli opět skrze Penzance a vyrazili na asi nejatraktivnější místo celého Cornwallu - St. Michael's Mount. Mount je romantický ostrůvek s pevností, jehož přístupová cesta se s přílivem denně zatopí. Nakonec naše načasování bylo naprosto dokonalé, odstupující voda zanechala mokrou pláž, která nabídla pohled na odrazivší se epické opevnění v pozadí. Samotná prohlídka hradu nebyla překvapivě tak prázdná (po zkušenostech z těch skotských...) a vedle majestátních výhledů bylo celkem co vidět i uvnitř. Odsud jsme se vydali zpět na Land's End, kde už počasí přálo více, 3000 mil vzdálený New York jsme nezahlédli ale krásná procházka po větrném pobřeží byla velmi osvěžující.
|
www.thecobbles.co.uk |
Odsud jsme zase trochu popojeli a dali druhý pokus i Minack Theatre. Nestálo nám sice zato se podívat dovnitř, ale po příkrých schodech jsme mohli dojít na blízkou pláž, která opravdu lákala k ochlazení alespoň nohou. Boty jsem sundal, takže letošní mořskou koupačku si mohu úspěšně odškrtnout. Při odjezdu z Minack Theatre už bylo spíše pozdní odpoledne, tak jsme se vydali někam na jídlo. Odřídil jsem pár desítek minut do St Ives, neuvěřitelné městečko. Už když jsme zaparkovali, tak jsem nemohl uvěřit, že jsme stále v Anglii. Zpomalené tempo, modré rámy dveří a oken, chladný mořský vánek, tohle je přece typická středomořská atmosféra. Kde to jsme? Alespoň jsme ji narušili tradičními fish&chips k večeři a navrátili se do anglické reality.
|
www.nationaltrust.org.uk |
Poslední den cornwallského dobrodružství už byl o návratu směrem domů do Berkshire. Měli jsme naplánované dvě zastávky. První byla na Carnewas a Bedrutham Steps, malá kamenitá oblast na pobřeží se snad až příliš romantickou plážičkou. Přijeli jsme v pravý čas a tak odliv nabízel možnost ke krátké procházce a nekočenému chatu o všem co se děje kolem s Verčou. Musím uznat, že za ten týden co v Anglii pobývala jsme toho dohnali opravdu hodně. Nakonec jsme se v této oblasti zdrželi více než jsme plánovali, ale počasí zatím přálo. Zato při přejezdu do Tintagelu už se zhoršilo a výstup na hrad na pobřeží nám už jenom vydatně pršelo Až to snad začalo být na příkrých skalách nebezpečné.
A to bylo všechno. Čtyřhodinová cesta zpátky už byla jenom oficialitou. Trčeli jsme v zácpě, zpívali, uživali si opět na chvíli ukazuvší se sluníčko. Epický výlet do skotských vysočin tenhle nepřekonal, ale i ta stará dobrá Anglie má nakonec co nabídnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat