1600 mil severně do Skotska (část čtvrtá)

zdroj: telegraph.co.uk

Na velikonoční pondělí už mě jenom čekala cesta domů, měl jsem na ni celý den a nebylo kam spěchat, tudíž jsem se chtěl zpátky v Anglii zastavit na dvou místech: proslulý národní park Lake District a v "legendárním" Blackpoolu. Uznávám, že jsem nebyl vyzbrojen informacemi a tak jsem do národního parku přijel naprosto nepřipraven. Prostě jsem zabodl pomyslný prst do mapy a vyrazil kam mě navigace hnala. Tento den mi ani nepřálo počasí, povětšinu celého dne mě provázela neuvěřitelně HUSTÁ mlha. Takže žádné vyhlídky, ale chvílemi, kdy se mlha roztrhla byla krajina kolem mě majestátní a překrásná. Ani jsem vlastně neviděl toliko jezer, jak by někdo podle jména parku usuzoval.

zdroj: dailymail.co.uk

Pomalu jsem tudíž projel až do středu Anglie, do Blackpoolu. Přímořské městečko je proslulé typickou anglickou plážovou atmosférou, znáte to, promenádní molo, výherní automaty, cetky prodávané na každém rohu a světský všude kolem. Jako by se ve městě zastavil čas, to v kombinaci s naprosto nejhustší mlhou co jsem zažil dalo celému odpoledni a těm pár hodinám co jsem tam zůstal úplně prazvlášní atmosféru. Snovou, nostalgickou, retro. Jako by se zde zastavil čas. Znovu do Blackpoolu už asi nechci, ale stejně jako třeba v podobně pochybném Atlantic City v New Jersey tohle byla opravdu atmosférická turistika. 
A to je vše, pouze obří dopravní zácpy, romantický západ slunce nad silnicí a překvapení, že se za dálnice v Anglii také (někde) platí - toť mé poslední zážitky. Celkově jsem byl opravdu nadšen z celého toho highland putování. Hlavu jsem si nemohl vyčistit více, mám "odškrtnuto" z toho co chci v Anglii stihnout a opět jsem se vrátil ze Skotska s místem v mysli kam se chci dříve či později vrátit.