1600 mil severně do Skotska (třetí část)

zdroj: scotlandluxurytours.com

Další den bylo jen takové bloumání, téměř bez cíle. V plánu byla jenom povinná návštěva u jezera Loch a slavný Eilean Donan Castle. Ráno jsem vyrazil z Braemaru severně směrem na město Inverness. Odbočil jsem na úzkou horskou cestu, většinou jenom na šířku jednoho vozidla. Překrásné počasí a šíré pláně. Přiznám se, že jsem na jednom z kopců prostě zastavil na odpočívadle, "ohulil" Sigur Rós a sedě v otevřeném kufru si vychutnal snídani, která měla být původně obědem. Ale já jsem tak moc chtěl zůstat a čumět kolem se ještě chvilku. Takto velkolepý pohled jsem nikdy v životě nezažil (dobře, možná v Coloradu). Cesta se začala časově prodlužovat, ale mně to vůbec nevadilo, protože jsem se prostě kochal. Až mi bylo líto, že jsem se přiblížil ke své cílové destinaci.

zdroj: media.mnn.com

Okolo Loch Ness jsem se potuloval pomalu, sem tam zastavil udělal fotku. Navštívil jsem překrásné vodopády Falls of Foyers, které "prostě tak byly při cestě". Jezero jsem celé objel z jižní/východní strany, projel jsem Fort Augustus a po druhé straně jezera jsem se zastavil u hradu Urquhart. To je ten co znáte ze všech pohledů a slavných záběrů na jezero. Odsud by se měla nejlépe pozorovat lochneska. Ale... Ale vstupné se platí už jenom za přístup k hradu, který je jinak skryt hustým křovím a z parkoviště se vám nepodaří udělat ani průměrnou fotografii. Nu což, čas mě tlačí a chystám se ještě na dvouhodinovou cestu k hradu Eilean Donan. Opět samotná cesta byla úplně nádherná a chtělo se mi zastavit snad na každém parkovišťku. Mnoho lidí tak dělalo, opustili svá auta a vydali se vstříc opuštěné krajině. Přiznám se, že samotný hrádeček umístěný na strategické pozici, kde se střetávají tři velká jezera, byl velkým zklamáním. Odliv naprosto zničil ten romantický pohled, kterým se chlubí všechny fotografie z tohoto místa.

zdroj: postmediaprovince.files.wordpress.com

Takže jsem mohl vyjet zpátky k mé dnešní noční destinaci - Glasgow. Vracel jsem se stejnou, krásnou krajinou. A před Glasgow jsem vlastně objel i druhé nejslavnější jezero ve Skotsku, Loch Lomond a také jsem vlastně těsně objel Ben Nevis, nejvyšší horu na britských ostrovech (1344 m. n. m.). Do starého dobrého Glasgow jsem dorazil kolem deváté večer a ač byla neděle večer už jsem neměl moc náladu na nějakou exploraci (navíc jsem zde již byl pár měsíců nazpět). Takže jsem se jenom vydal do města najít to nejhnusnější, nejpřepálenější a nejnezdravější jídlo. Povedlo se a usínal jsem s břichem plným hranolek a haggise (toť skotský národní prejt). Zatímco ve Stirlingu jsem pobýval v nejlepším britském hostelu, ten v Glasgow byl pěkný humus, kde mi ani nebyli schopni poskytnout fungující klíč. Ale noc se přežít dala a musím uznat, že na těch nelichotivých hodnoceních na hostelworld.com něco přece jenom bylo. Ale což byla to ta poslední noc ve Skotsku.