1600 mil severně do Skotska (druhá část)

zdroj: www.cs.stir.ac.uk

Ve Stirlingu jsem se ocitl vlastně čirou náhodou, nemohl jsem nalézt ubytování v Edinburghu, ale nakonec z nouze cnost. O tomto městečku jsem vůbec nic nevěděl a ráno jsem se probudil do středověkého centra silně spjatého se skotskou historií. Ač jsem měl v plánu hned ráno vyrazit na cestu severně, zůstal jsem. Vyrazil jsem na místní hrad (který velmi, velmi připomíná ten slavnější v hlavním městě) a při cestě zpět k autu jsem prošel přes zřejmě nejkrásnější hřbitov co jsem kdy viděl. Na okraji města je také malý "park", národní památník Williama Wallace, toho frajerského středověkého supermana, jehož ztvárnil ve Statečném srdci Mel Gibson (jeho australský akcent výstižně supluje ten silný skotský --> také mu nerozumím). Právě bitva o místní most roku 1297 tohoto hrdinu proslavila. Wallace ji vyhrál takticky i s menší armádou než měli Angličané. Skotové Angličany odřízly za mostem a rozprášili je, anglická armáda zde vlastně vůbec poprvé výrazně prohrála v šarvátkce se skotskými rebely.

zdroj: www.truehighlands.com

V odpoledním čase jsem ale už zase naskočil do auta a vydal se do nitra národního parku Cairngorms. I když jsem ho celý jenom projel autem, jedná se o hornatou část Skotska, plnou prudkých svahů, ovcí a pustých dálav. Pokud se vydám do Skotska znovu, nejspíše to bude právě sem. Projel jsem centrem parku, Braemarem a jenom pár mil východně jsem měl vyhlídnutou destilérii k exkurzi. Co by to bylo za výlet do skotské krajiny bez ochutnávky whiskey (i když jsem si ji musel "schovat na potom" kvůli řízení). Pro mě jako pivaře, spíše povinnost a kdo byl nedávno v plzeňském pivovaru viděl jak má pořádná prohlídka "alkoholikova nebe" vypadat. No alespoň jsem nakoupil a budu mít čim pohostit tatínka v létě. Z Royal Lochnagar Distillery jsem se vydal až na východní pobřeží, kde jsem chtěl okouknout krásný Dunnottar Castle u Stonehavenu. I když to jsou dnes jenom pouhé ruiny, přesto jeho lokalita na příkrém skalním útesu nabízí opravdu majestátní pohled. Večer se začal nachylovat a protože jsem byl na pobřeží, chtěl jsem si zajet na večeři do známého přístavu Aberdeen. Tam jsem dojel za opravdu silného lijáku, takže se mi ani nechtělo vyjít z auta. Je to trochu úsměvné, ale vpodstatě jsem do města přijel, zažil opravdu masivní dopravní zácpu a pak zase odjel. Nu což, město je to přkvapivě velké, zasloužilo by si zřejmě více, než jenom povrchní procházku pro nejbližší chips & fish na rohu. Vrátil jsem se zpátky do Braemaru, kde jsem měl zarezervovanout nadcházející noc.