Maine, neMejn (10/12 - 10/14)

www.newenglandmagazine.com

Posledně jsem dopisoval řádky pro příspěvek na blog na letišti v Clevelandu, kde jsem čekal na let do Bostonu (s přestupem na New Yorkském letišti JFK). Byl jsem opravdu hodně natěšen, přestože vládní "odstávka" slibovala hlavní atrakci, Acadia National Park, zavřenou. Ale v plánu bylo pronajmout si auto a svobodněji se pohyboval (kdo nežil v USA mimo velká města nemá představu jak nepraktiké je se zde přepravovat). V sobotním pozdním odpoledni jsem se vymotal z terminálu a dostal se do výpujční centrály. Vše probíhalo bez problému, akceptace mého evropského řidičského průkazu, potvrzení o rezervaci. Jednou z posledních položek co po mně paní na přepážce chtěla bylo moje SSN (číslo sociálního pojištění), aby projela můj "kredit" (předpokládám, že je to nějaká centralizovaná databáze "dlužníků") - ZAMÍTNUTO. Samozřejmě, nejsem občanem Spojených států a tak nemůžu mít kladný kredit, ale nepochopitelná je neschopnost přes toto projít dále - konzultace s bankou, žádná možnost zálohry či něco podobného, ostatní půjčovny předrezervovány. Na otázku jak postupují s cizinci mi nebyla holka od Advantage schopná uspokojivě odpovědět. Jaktože při pronájmu auta v Grand Canyonu o měsíc dříve jsem problémy neměl? Myslím, že musela být ráda, že jednala s klidnou povahou jako jsem já, pořádný cholerik by na ní určitě vyjel více, dožadoval by se nejvyššího manažera společnosti a omluvy od samotného Obamy. Což samozřejmě někdo jako ona "od přepážky" nemůže splnit.

Ilustrativní obrázek, bylo to bez úsměvů

Tak tedy náhradní plán. Je kolem sedmé večer a všechny vyhledávače hlásí plno v celém Bostonu (!), pokud nehodláte platit $400 za noc. Rozhoduji se tedy trávit následujících +/-12 hodin přímo na letišti. Není to žádný šlágr, jelikož všechny restaurace jsou na druhé straně bezpečnostních kontrol, nezbývá mi příliš možností než nacházím poslední otevřený "food corner" na terminálu B. Kuřecí burrito není delikátní jako od mého domácího coloradského Chipotle, ale stále vábnější než vedle stojící nabídka Burger Kingu. Alespoň, že bostonské letiště patří těm civilizovanějším (s internetem), takže není problém prvních pár hodin přežít v klidu sledováním seriálů (třetí řada Luthera nic moc) a otravováním všech na facebooku. Po jedné hodině raní už je letiště plné "bezdomovců" jako jsem já a vzduchem se line tak trochu deprese zklamaných lidí (tohle si přece nikdo neplánuje) co čekají na své raní lety.

Neděle ráno, cvrkot je hlasitější a tak se hned okolo osmé, deváté vydávám přes město do jediného volného hostelu co jsem na internetech našel. Alespoň už neprší. Check-in je možný až odpoledne, ale chci to zkusit i kdybych měl čekat pár dalších hodin na recepci. Musím se tahat s přetěžkým batohem a to není zrovna příjemná procházka. Hostel je docela daleko od centra, ale od nádraží Wellington v určité hodiny zajištuje zdarma svoz - velmi příjemné. Paní mi po cestě vysvětluje, že je v Kanadě oslava Díkuvzdání tento víkend a tak si spousta Kanaďánků udělala výlet přes hranice (a navíc v pondělí je Columbus Day svátek, ačkoliv není všeobecně uznávaným federálním volným dnem). Hostel má až téměř venkovskou atmosféru a údajně vysokou návratnost hostů, kteří jednou okusí bydlet mimo přelidněné centrum. Něco na tom bude, i když já bych po kladných zkušenostech z Chicaga bych upřednostnil velký řetězec HI Hostels.

www.mass.gov

Check-in úspěšný, myslel jsem, že únavou padnu rovnou do postele, ale stání na nohou mě úplně probralo a tak jsem odložil ze svých zavazadel co nejvíce a jal se vydat do města s vidinou brzkého návratu až se únava navrátí. Hned po opuštění metra (vypadá snad i starší než to Londýnské) na stanici State dává město svoji historii najevo. Cihlové domy, zaprášené pouliční lampy - naprosté nebe a dudy proti "rurálnímu" Denveru či modernějšímu Chicagu. Naprosto bez cíle kráčím náhodnými ulicemi a kochám se v přelidněné atmosféře. Na ulici si dám obyčejný hot dog, abych vzápětí prošel nejlepším místem v Bostonu - Quincy Market. Tržiště s desítkami restaurací, které nabízejí všechno, od asijské kuchyně, přes cukrárnu a NY sandwiche po pizzu nebo tradiční mořské pokrmy Nové Anglie. Sakra, to jsem prováhal. Bostonské ostrovy jsou významnou přírodní památkou, kvůli federální odstávce v tyto dny zavřené. Ale dobrovolníci drží alespoň dva z 34 v provozu. Volím úplně náhodně třeba George Island, který je obývaný starodávnou pevností z dob války o nezávislost. Cesta trajektem trvala poměrně dlouho, ale ta následující hodinka na ostrově stála za to. Krásná tichá atmosféra, úplně odtržená od přelidněného velkoměsta. Nazpět se mi moc nechce, ale mám přece jenom hlad a prozkoumat důkladněji Quincy Market se zdá jako nejlepší argument. Dvakrát projdu celou budovou, abych se ujistil, že mé rozhodnutí je správné a volím lokální "domácí" claw chowder. Klasická hustá krabí polévka je servírovaná v chlebu (jako některé restaurace nabízejí gulášovku u nás doma) a nejvíce připomíná babičinu bramboračku… ale s krabama. Jak já se těším domů! Celkem brzy jsem se vydal zpět na hostel a dal prozatím vale bostonskému dobrodružství.

V pondělí odpoledne se mám sejít s Álvarem a Brentem, ale než dorazí přečkal jsem několik hodin na hostelu. Vidina cestování s takto nacpaným batohem mě donutila sehnal si krabici pro odeslání několika věcí domů - ale pošty mají ve "svátek" zavřeno, takže namísto nacpaného batohu se tahám s neforemní krabicí. Sedím na lavičce na křižovatce State a Surface a čekám, jaké další útrapy mi moje cestování ozvláštní.

• Denver
• Chicago
• Cleveland
• "Maine"
• Boston
• New York
• Washington
• Philadelphia
• Atlantic City
• New York
• Reykjavik
• London
• Prague!!!