Na druhý den jsem si objednal výlet do Everglades, krásný floridský národní
park, který nakonec naštěstí nebyl tak daleko jak jsem se obával (okraje se dá dosáhnout za přibližně 45 minut
ze South Beach). Jedná se o jednu z pěti největších močálovitých oblastí
na světě, unikátní ekosystém obývaný nebývalým množstvím zvířat a hlavně ptáků
(bažiny, potřebuješ křídla... chápeš?). Pro Američany ale hlavně jde o oblast
plnou aligátorů, poddruh krokodýlů vyskytující se hojně v této lokalitě.
K tomu také byla přizpůsobena naše „prohlídka“. Perfektní organizace je
pro obyvatele USA typická, proto téměř přesně v 9:45 ráno mě a několik
dalších dobrodruhů vyzvedl před naším hostelem autobus a dovezl nás během
hodiny k branám Safari parku (evergladessafaripark.com).
Při čekání jsem
se seznámil s dalším obyvatelem našeho hostelu. Brit Ed si prodloužil
služební cestu z konference v Minneapolis výletem na Floridu, je provozním
v malém hotelu na jihu Anglie a toto je jeho třetí cesta do Spojených
států. Doporučuje mi navštívit někdy Seattle, protože je to dle jeho názoru
město s nejvíce evropskou atmosférou
v celých Státech. Uvidíme. Přebral si nás kapitán a rozsadil ve nás
ve svém člunu, zdejší lodě nemají motory s lodním šroubem, ale řidič
ovládá obrovkou větráky za sebou. „Pozor na klobouky, a vychrtlé ženy, nebo vám
z nich udělám konfety.“ Používání takovýchto „Airboats“ je v místních
podmínkách nutností, voda je příliš mělká (i když v průměru téměř jeden
metr má). Hned v úvodu slyšíme zařvat „Aligátor vpravo“, všichni jak na
povel fotí ležícího plaza, netušíme, že za celou cestu již dalšího nepotkáme. Samotná
krásná příroda mi ale bohatě stačí ke štěstí - nic takového na Šumavě nikdy
neuvidím. Takhle to funguje, jedete tedy v nejhlučnějším dopravním
prostředku na světě a rozháníte všechnu faunu kolem sebe (alespoň tu floru člun
jenom decentně přejíždí a všolichá ji do bažiny). Zvláštní atmosféra této naháněné
mi přišla celkem neuctivá, i když ten „hon“ na aligátory měl stále své kouzlo a
byl i vzrušující. V safari parku po ukázce krmení a několika fun factů o rodině
krokodýlů jsme dostali šanci si také šáhnout na macka. Aligátůrek
s příznačným jménem Snappy (v češtině něco jako „Chňapoun“) se vůbec
nebránil a neublížil by ani při výrazném zašimrání v oblasti genitálních
partií... má-li tedy nějaké. Žijeme v oblasti, kde vlci jsou utečenci a
medvědi přeběhlíky ze sousedních zemí, je proto zvláštní se pohybovat uprostřed
krajiny, kde divá zvěř a dravci mají stále dost volnosti. Důkazem byl jeden
přerostlý aligátor hovící si téměř uprostřed cesty pro pěší, bez plotu, bez
dohledu. Obejděte si mě.
Odpoledne jsem strávil na pláži a obligátním sháněním sexy pohledů, abych
mohl machrovat svou návštěvou na Miami Beach. Obzvláště ten do bývalé práce se
mi snad povedl vybrat. A protože jsem opět zmeškal jídlo v hostelu,
vyrazil jsem i na quest při hledání příhodného stravovacího zařízení. Ocean
Drive je plná restaurací a naháněčů do nich, jedná se ale o trochu luxusnější
podniky, které jsou nad hranicí mého rozpočtu. Po dlouhém hledání a trapném
očumování jídelních lístků s přehnanými částkami jsem usedl do polo
dinneru, polo fast foodu nabízející mexická jídla. Seděl jsem uvnitř téměř sám,
obklopen pěti kuchaři/číšníky. Však na hamburgery bude ještě spousta prostoru v
Coloradu. Nemůžu si stěžovat, plný talíř kuřecího, rýže a pampelišek hladovému
strávníkovi nedělal nejmenší problémy, ale dezert by byl už pro větší kalibry.
Večerním procházkou městem potkáváte zvláštní sortu lidí. Je obdivuhodné,
jak jsou zdejší stereotypy nekompromisně naplňovány – gangsta skupinka
výrostků, okolo které se bojím projít, evidentní prostitutka, jež hledá
zákazníky pro své „poladěné“ tělo a samozřejmě nekončící zástup běžců. Miami je
plné lidí, kteří touží vylepšit své tělo a tak po pláži pobíhají stovky
machýrků a fiflenek, ale i poctivě vypracovaných borců. Údajně jde o
„nejhubenější“ velké město v Americe. Veřejně přístupná posilovna na pláži
je okupována svalovci - všichni běloši, protože hispánská majorita celý den
obsluhuje v restauracích a zametá chodníky. V „centru“ South Beach
jsem dále narazil na promítání pod otevřeným nebem. Avengers jsem sice již
viděl, ale rozjetý děj mi dopřál vychutnat si všechny exploze na opravdu
masivní stěně místního Convention centra (či co to bylo). Výborná atmosféra a
samozřejmě, jak je v USA obvyklé, tleskalo se. Při ikonickém srocení
Avengerů, při závěrečné bitce i u titulků. Umějí si promítání užívat a večerní
piknikové posezení berou jako příležitost k setkání se známými. Vstupné
nikdo nevybírá, film už stejně všichni viděli – moc příjemný bonus pro místní
komunitu.
Třetí den v Miami mám snahu o trochu ekonomičtější přístup. Odlet mám
naplánovaný na pátou hodinu odpolední, tak vyrážím na ranní projížďku na kole. Po
plážích je možné snadno z automatů zapůjčit kolo a vyrazit kam se
cestovateli zamane. K bicyklu s košíkem v předu mi chybí jenom slamák
a havajská košile k naplnění ideálu prosluněnné idyly. Nekončící bloky teď
ubíhají mnohem rychleji než při předchozím transportu pěšmo. Doceňuji také
chytré číslování ulic, jež člověku nabízí jednoduchou orientaci po městěv, umožní
lépe plánovat a odhadnout dojezd.
Vyzvedl jsem si na hostelu bagáž a chvíli se opájel svým oprávárenským
úspěchem. Den předtím zakoupená lepenka drží utržené madlo jako přibité (což se
mi pak samozřejmě vymstilo na letišti, kde jsem jej potřeboval opět zasunout).
Již se mi podařilo nalézt regulérní městské autobusy a k mému překvapení zjišťuji,
že místní autobusáci nevracejí, nebýt jeho pozornosti nechávám mu málev v automatu
dýžko hodnoty stodolarové. Letištní self check-in je pěkná záležitost, americká
organizace zase boduje a prožívám i přísnou kontrolu s body-skenerem (ty
infra-něco skleníky co vídáme v televizi).
A tak teď sedím na letišti, píšu tyto řádky. Čas utíká opravdu rychle a
baterka laptopu také přežívá. Vše vychází tak jak má. Když se 40 minut před
odletem zvednu a jdu se podívat na stav příprav odletu zjistím nemilou zprávu.
Na tabuli svítí CANCELLED. Můj let AA1391 do Denveru byl zrušen.
________________________________________________
Soundtrack ke smutným koncům a loučení: Band
of Horses.
Žádné komentáře:
Okomentovat