V
sobotu jsem se konečně setkal s dříve zmiňovaným stážistou z Mexika, jehož jméno je
Hector. Pracuje mnohem blíže centru ve firmě zabývající se výrobou a prodejem
environmentálních zařízení a do Denveru přijel zhruba o měsíc dříve než
já. Tudíž má všechno papírování za sebou a je trochu více vysmátý. Bylo velmi příjemné si popovídat konečně s nějakým neameričanem,
který má stejně jako já pohled outsidera na zdejší odlišný život. Typický
hispánec, nadšenec do každého sportu a překvapivě i do ledního hokeje... Jaká je
náhoda, že potkám Mexičana, který zná našeho Jardu Jágra? Škoda pro něj
i pro mě, že zrovna teď Jarda válí doma na Kladně o obšťastňuje české fanoušky... Určitě spolu někdy
zajdeme na některý z těch podivných místních sportů jako je baseball,
football či lakros a užijeme si fanatismus Američanů fandících
čemukoliv co se pohybuje a oni sami to vykonávat nemusejí. Našli jsme slušný irský bar, dali pár guinessů a večer
zakončili mým prvním pravým hamburgerem ve Státech ve Smash Burgeru (ten u Wendy's na
letišti v Miami opravdu nepočítám). Určitě nebyl posledním.
 |
| Katherine a Giulia. |
Následující
den jsem využil pozvání od Giulie ze čtvrteční párty v Boulderu. Giulia je Italka a
zrovna tuto neděli hraje uprostřed Ameriky svůj koncert Jovanotti. Údajně italská superstar, doma ohromně populární, ale jeho sláva zřejmě nepřekročila
hranice taliánského území. Při projíždění nadcházejících koncertů v
Denveru jsem zrovna tento nezaznamenal a určitě jsem nečekal, že můj
"vytříbený" vkus mě vypustí na něco za $40 co vůbec neznám. Ale pozvání
jsem rád přijal a Giulia ještě přibalila metalistku Kaherine, která také
zřejmě netušila do čeho jde. Večer jsme dorazili k malému BlueBird Theatre, kde se začalo srocovat až příliš velké množství poameričtělých Italů. Románský jazyk bylo možné slyšet na každém rohu a četnost se ještě zvýšila s naším vstupem do sálu. První klub, který jsem navštívil, kde se sál snižuje (jako v třeba v amfiteátru) a toto přirozené hlediště tak umožňuje výhled na pódium z jakékoliv vzdálenosti - jednoduché, elegantní.
 |
| Zdroj: www.luigiorru.com/ |
O rozehřátí publika se pokusil hezounek Diego Garcia, který své srdcedrásající balady přednášel hlavně pro několik teen slečen v prvních řadách. Bylo jasné na koho se ale všichni ti Italové přišli podívat, Diego pouze zdržoval jejich očekávání příchodu jejich superstar. Jak je zvykem v západních zemích, koncert začal včas a i Garcia vyklidil pozice načas, aby mohl v devět hodin nastoupit očekávaný Jovanotti se svojí kapelou. Nejdříve nastoupil plešatý baskytarista, s vizáží Mobyho, a úderným riffem předznamenal, že by mě ten neznámý Taliánec nemusel nudit po celou dobu. I zbytek bandy byl hodně zajímavý již od pohledu, brazilský bubeník s dredy, typický Ital hrající na kytaru v zelených kalhotách, jenž dlouhými vousy i vlasy schovanými pod kloboukem připomínal Tomáše Ujfalušiho... Ale nejlepší byl stejně stařík jež hrál (výborně) na klávesy, předsunutý pupek, kostkatá košile poctivě zastrkaná v kalhotách a hustý, až mudrcovský vous ho předurčoval k hraní spíše v bluegrassové country kapele než v divočárně doprovázející Jovanottiho. Hlavní hvězda přišla a okamžitě si podmanila "své" publikum, komunikoval téměř výhradně v italštině a zvláště jeho balady s ním odspíval celý, zpola naplněný, sál. Musím uznat, že když za to kapela zabrala, dokázali, že jsou jednoznačně výbornými individuálními hudebníky. Jovanotti má v kolonce žánr uveden také rap, a i když je to v jeho repertoáru minoritou, právě rapované písně byly těmi nejsilnějšími pro nezaujatého posluchače. Pomalejší a popovější věci neměly daleko k Michalu Davidovi a jeho kolaboracích s toskánskými mistry, tudíž můj vrozený hate se chvílemi dostavil. Jovanotti dal do koncertu hodně svého srdce, za což byl odměněn výbornou atmosférou, do které jsem se mohl svými podivnopohyby také zapojit.
Celkově výborný večer, jež jsem si užil a musím za něj znovu Giulii poděkovat. Dobrý koncertní začátek, který mě nabudil k nepromarnění žádné šance na živou show, takže mi snad neuniknou menší koncerty jako je ten Tilly and the Wall ani ty větší Boba Dylana, The Killers či Bruce Springsteena.
_______________________________________________
Soundtrack dnes obstará jak jinak než výborný: Jovanotti.
Žádné komentáře:
Okomentovat