Stěhování

Schéma našeho nového, hodně luxusního, bytu.

Můj první pracovní týden (o tom snad později) byl zakončen stěhováním z hotelu, konečně do vlastního. Dohodli jsme se s ostatními stážisty na společném bydlení a tak všechno zařizování samozřejmě připadlo na bedra mé osoby, protože jsem do Denveru dorazil jako první se slušným předstihem. Již z tepla domova jsme měli vyhlídnutý apartmánový komplex s bytem se třemi ložnicemi v úžasné lokalitě - sice mimo centrum, ale zase přímo naproti naší kanceláři, kde budeme stejně trávit většinu času z nadcházejících dvanácti měsíců. V Americe je zvykem bydlet v "komunitě" a sousedské vztahy hrají rozhodně významější roli než u nás v, anonymitou nasáklém, Česku - a přesně jako jedna takováto "přátelská" komunita náš Greenwood Plaza komplex vypadá. Byt má 1300 čtverečních stop, což je zhruba asi 120 m čtverečních.

Papírování bylo úmorné, nejenom kvůli problematické komunikaci s ostatními - Álvaro byl stále doma ve Španělsku, Jessie v současnosti žije v austrálském Melbourne. Výrazný časový posun vše zdržoval, ale nakonec byl tou nejmenší komplicací co proces vyžadoval. Všichni zájemci o přistěhování do komunity musí vyplnit spoustu lejster o své minulosti jak bytové, tak zaměstnanecké. A samozřejmě dokázat finanční příjem... Podle toho jsme byli dohromady hodnoceni jejich přísným algoritmem a přes požadované skóre jsme se údajně dostali jen tak tak. Když se nám podařilo sehnat všechny podpisy i na smlouvu o pronájmu (naštěstí tu funguje jednoduché, pokrokové, podepisování smluv elektronicky po síti) museli jsme splnit ještě tři následující podmínky:

1. Zajistit pojištění domácnosti (na rok asi jenom $120) vypsané na nás všechny se zainteresovanou osobou Greenwood Plaza.
2. Převést si účet u Xcel energy (elektřina, plyn).
3. A samozřejmě zaplatit nájemné do konce měsíce.

Před opuštěním hotelu.

Samozřejmě ani jeden z těchto požadavků není problém... pokud jste Američan. U všech těchto bodů se vyskytly malé, ale v úvodu mého pobytu téměř nepřekonatelné překážky. Ať už se jednalo o neexistující Xcel účet, problémy s platbou ze zahraničí... Naivně jsem si myslel, že rychle opustím hotel, přestěhuji se a vyřešíme toto během pár dnů. Ale víkendový čas stěhování, nefunkční počítačový systém dohromady způsobily, že mě nad ránem doslova poslali zpět do hotelu, ze kterého jsem se již odhlásil, dokud podmínkám nevyhovím.

Hodně stresující neděli jsme si tedy prožil, navíc pod tlakem, že první spolubydlící Álvaro přijíždí hned následujícího dne a samozřejmě jsem mu slíbil, že bude vše zařízené.

Vše se naštěstí vyřešilo, něco co jsem se naučil ve Španělsku je netlačit a dát všemu trochu volnější průběh a hlavně čas... A tak tady sem, doma sedím na nafukovačce, protože byt je nazařízen. Máme jen pár kusů nádobí a dvě barové stoličky... ale výhled do budoucnosti už jen optimistický.

________________________________

Soundtrack pro slunečné dny: Cream.