Představení

Zatím nepředpokládám, že by tento blog četl někdo kdo nezná moji osobu a nedolehlo se k němu o mém osudu v nastávajícím roce... Doufám, že to bude úžasný ročník v zahraničí, který strávím na stáži v USA...

Zde se čtenářovi představím přes žurnalistické five W schéma. Berte toto jako klasickou FAQ zastávku:

[Who?] Kdo jsem?

Jmenuji se David a celkem nedávno jsem dokončil univerzitu na Suchdole, obor provoz a ekonomika. Rozcestník na můj online život naleznete zde.

[What?] Co se děje?

Jedu na zahraniční placenou stáž. Budu pracovat jako marketing operations intern pro společnost First Data zabývající se platebními procesy.

[When?] Kdy se to děje?

Začátkem října 2012 vyrážím. Stáž by měla dle nastaveného plánu trvat jeden rok.

[Where?] Kam jedu?

Vyrážím do Spojených států amerických, do Colorada. Konkrétně budu dlouhodobě pobývat v hlavním městě Denver.

Definice: Colorado je jeden z těch líných států co si zvolil čtyři úplně rovné hranice.

[Why?] Proč tam jedu?

Samozřejmě za zážitky. Mít v životopise zmíněnou roční práci pro velkou nadnárodní americkou korporaci se určitě bude hodit pro uplatnění na našem trhu - pokud se tím samozřejmě neotevřou vrátka do další zahraniční štace. Navíc se nedávno přihodilo ukončení mého pracovního poměru, takže načasování je naprosto perfektní a nemusel jsem řešit ani starosti okolo dvouměsíční výpovědní lhůty.

[+How?] A jak jsem se k tomuhle dostal?

Snad brzy... na tomto blogu.

Tipy #9/2012 Září

Uzavírám září trochu dříve, moje bezvýznamné tipové ocenění si rozdělí tři filmy.

Stand By Me je snímek Roba Reinera o klukovském nadšení, radosti a přátelství. Zní to klišovitě, má to klišovitý děj o hledání "hodnot" a něčeho transcendentního...  Ale pozor - zvrat, je to podle knižní předlohy Stephena Kinga, žádný horor, ale mistr atmosféry je znát za každou scénou, za každým dialogem. Reiner dokazuje, že je jedním z podceňovaných režisérů (alespoň v Evropě), kteří svoji dlouhou kariéru procházejí s téměř čistým štítem co se nekvality týče (víte jak to myslím...). V zámoří kult, u nás bohužel zatím ne.

Dále bych doporučil další výlet do historie kinematografie. Snímek Bez okolků (Point Blank) od Brita Johna Boormana je adaptací románu, podle nějž jistě znáte Gibsonovu Odplatu. První verze noirové novely se ujal v roce 1967 právě Boorman plně v duchu tehdejších revolučních let (co se tedy Hollywoodu týče). Snímek tak nabízí hodně odvážný a ambiciózní střih, experimentování při práci se zvukem a prkeného Lee Marvina, který si jde tvrdě za svými 93 000 dolary. Kus historie, pokud znáte knížku Bezstarostní jezdci, zuřící býci, zachycující trochu bulvárně toto období továrny na sny, je tohle něco co musíte nakoukat.

Point Blank (1967) [John Boorman]

A do třetice je tady film, režiséra s nejdebilnějším jménem na světě, Stud. Je to film o Michaelu Fassbenderovi, erotomanovi par excellence. Fassbender i Carrey Mulligan ve vedlejší roli sestry jsou oba úžasní a film se jednoznačně dostane pod kůži ať už práve sex zažíváte, nebo na něj myslíte...

Saturday Night Live S38E01

Je to tady, z mého pohledu jednoznačná událost televizní sezóny je konečně tady. Saturday Night Live začala svoji osmatřicátou sezónu!
Stále se počítám mezi mladé příznivce, který tento "komediální institut" nalezli teprve celkem nedávno, ale během několika měsíců jsem ke dvoum posledním sériím 36 a 37 přidal také několik starších a tak se můj SNL "count" vyšplhal daleko za hranicí čistých 200 hodin zábavy!

Psy si užívá svých 15 minut slávy.

Stručně o Saturday Night Live. Nejvíce mě baví ten status, který se okolo SNL nejenom v zámoří vytvořil. Je to komediální show, která představila světu jména, jež rozesmívají milióny fanoušků již téměř 40 let. V jejich službách se vystřídalo přes 120 jmen. Desítky bude znát i méně znalý diváka, nejenom jména jako Will Ferrell, Tina Fey, Mike Myers či Adam Sandler se prosadila i mimo živou show vysílanou na celostátní NBC.

Shrňme si stručně co se provalilo ven před vysíláním minulou sobotu. Do prvního dílu byl jako host přizván Seth MacFarlane, který v současnosti ještě válčí úspěšně s Tedem v kinech (překvapivě toto byl jeho debut v rámci SNL hostování) a dále se můžeme těšit v následujících epizodách na Daniela Craiga či představení nového alba od Mumford and Sons. Show opustila její největší hvězda Kristen Wiig (více o emocionálním zakončení sedmatřicítky zde), Abby Elliott a také Andy Samberg, který si sebou odnesl i kraťasy, tzv. SNL Digital Shorts (kdo nezná Lazy Sunday, Dick in the Box či People Getting Punched Right Before Eating, všechno velké virální hity, jako by žil na jiné planetě pár posledních let). Spekulovalo se i o odchodu hlavního scénáristy a moderátora SNL zpráv Setha Mayerse pod křídla Jona Stewarta do The Daily Show a dlouholetého účinkujícího Jasona Sudeikise, který má již dlouhodobě nakročeno do Hollywoodu. Nováčci nastoupili čtyři (ok, tři protože Kate McKinnon se ukázala již v závěru poslední série).

Nováčci Aidy Bryant, Tim Robinson a Cecily Strong

Ale teď už k aktuální první epizodě, která se dočkala premiéry 15. srpna 2012. Hned na úvod jsme se dočkali výstupu nového představitele amerického prezidenta. Toto výsostné postavení, "vracející se charakter" byl vždy v SNL důležitý a při odchodu Willa Farrella se složitě hledala náhrada na post imitátora George W. Bushe (v nelehké roli se postupně objevili Chris Parnell, Will Forte i Jason Sudeikis). Nově příchozí Jay Pharoah byl stylově uveden předchozím Obamou - Fredem Armisenem. Pharoah poprvé v pozici cast membera namísto feature playera si svoji velkou šanci užíval a oproti Armisenovi byl dle mého mázoru blíže svému předobrazu. Tvůrci zřejmě očekávají brzký odchod Armisena a tak si chtějí "vychovat" imitátora prezidenta včas. Snad jim to nepokazí nadcházející listopadové americké volby, které by do hlavní role usadily Jasona Sudeikise, jehož Romney mi tedy moc nesedí (a Sudeikis už před sebou také příliš mnoha dílu mít nebude).
V úvodním monologu hostujícího Setha MacFarlanea nenechal tvůrce Family Guye nikoho na pochybách, že by měl mít nejmenší problémy ustát takto velkou zodpovědnost, jakou uvádění epizody Saturday Night Live je. Zaimitoval několik hlasů a jelo se dál. Ale v hned v několika skečích naprosto kraloval, ať už to byl jeho nesoustředěný plavec Ryan Lochte během Weekend Update, nebo koktající seržant v závěru.

Hodně jsem se těšil na Tarana Killama (jeho první repertory player sezóna), který má dle mého našlápnuto stát se tahounem SNL po odchodu současných bardů, ale snad dostane příležitost se ukázat v některé z dalších epizod (třeba v novém vydání mého oblíbeného J-Pop America Fun Time Now skeče). Mimochodem, je čerstvě sezdán s kanaďankou Cobie Smulders, kterou české publikum bude znát jako Robin Scherbatsky z HIMYM.

Frank Ocean zabrán do hraní arcáde mašiny.

Hudební vsuvky obstaral Frank Ocean, jeho neznám, R&B neposlouchám. Kytarové sólo na konci druhého výstupu zakončil Ocean otočen zády k publiku a hraním arcade automatu (nejspíše nějací Space Invaders)... To jsem vůbec nepobral.
Jako nový fanoušek oceňuji aktuální kauzy a reference ve "své" Saturday Night Live. Proto trochu trpím nudou při sledování starších epizod, které se zaobírají odvoláním nějakého ministra/úředníka před několika lety, či skandálu televizní celebrity, kterou v Evropě nikdo nezná. Proto je mi sympatičtější se zasmát u současné problematiky. Kdo v posledních týdnech nezachytil korejského rapera Psy a jeho Gangnam Style, song jenž se stal ultravirálním hitem internetu? Kdo nezná/neslyšel je opravdu účinně zabedněn vůči okolnímu světu. Jednoduchý skeč se samotným Psy definoval přesně absurditu, se kterou na nás korejský klip útočí. Bobby Moyniham svoji karikaturu asijského tlouštíka ustál s klidem.
Úvod nové sezóny nezklamal. Na další epizody se budu těšit asi hodně a SNL dokazuje, že je opravdu FOREVER.

Tipy #8/2012 - Srpenec

Srpen byl silný co se týká kvantity, o to nižší skóre se podařilo utržit v oblasti kvality. 14 dní nucené dovolené mi dopřálo dohnat hned několik restů jak z doby nedávné (Avengers), i dávné (451° Fahrenheita), japonské (Pohřeb slunce) či seriálové (Seinfeld je za mnou!).
Velmi rád vyzdvihnu hlavně dva filmy a jeden seriál. Prvním z nich je dokumentární snímek Když se kácí les. Při zveřejnění lednových nominací na ceny Akademie jsem díky premise a tématu nahlížel na dokument zabývající se ELF (Earth Liberation Front) dost skepticky. Environmentální topic je trochu snadnou propustkou mezi oceňované snímky (viz. o rok dříve vítězná Zátoka). Když se kácí les je ale filmem mnohem méně ambiciózním a chytře sleduje události okolo ELF, dává hodně podnětů a divákovi nenutí násilně vlastní názor. Určitě stojí za zkoušku, jeden ze silnějších kousků co nedávno neproběhl českými kiny.
Velmi mě potěšil Diktátor, který měl podle ohlasů být dále od Borata (me do like) s návratem ke kořenům Ali G (me do hate). Přesto jsem dostal spoustu nečekaného proudu zábavy, kde děj je nutným zlem. Bonusem pro člověka fandícímu SNL byla spousta cameo roliček právě z této show a ultravtipný Ken Jeong. Potencionální nový projekt Larryho Charlese s názvem Pierre Pierre s Russelem Brandem budu velmi očekávat.
Jednoznačným tipem měsíce srpna je ode mě britský seriál Luther. Upřímně hned zmíním, že je to z důvodu Idrise Elby v hlavní roli. Elba je drsňákem od narození a kdo sledoval The Wire, tak ví o čem přesně mluvím. Úloha "špinavého", vnitřními démony zmítaného, londýnského detektiva mu snad byla psána přímo na tělo a černošský herec v ní skutečně exceluje. BBC jako vždy trochu škudlí a tak první dvě sezóny mají jen deset epizod, druhá série jsou v podstatě dva rozseknuté celovečerní filmy. Ale bez ohledu na "ukončení" případů či délku (často náhodného) pátrání Luther nabízí hlavně úctyhodné napětí, spoustu eRkových prvků a plnohodnotný filmový look. Líbil se dokonce mému otci - teď je tudíž snad posvěcen pro všechny příznivce seriálů nad úrovní Ordinace. Třetí sérii, která snad bombasticky završí putování DCI Luthera koncem roku, budu jistojistě sledovat.
Btw: o tipu na příští týden je již teď jednoznačně rozhodnuto, nechte se překvapit... ;-)