Za kulturou do Nového Mexika - druhá část

www.123rf.com

Sobotu jsme si tedy užili v Santa Fe královsky, neděle už byla o cestě na sever. Nasedli jsme do našeho přepravovadla hned brzy ráno a vyrazili směrem na Los Alamos. Město je to (ne)chvalně proslavené hlavně projektem Manhattan, jehož výsledkem byl jaderný arzenál použitý po prázdninách 1946 nad Japonskem. My jsme ale uhli z hlavní cesty do Los Alamos za přírodou, cesta vedla do Bandelier National Monument. Prastará jeskynní uskupení, kde byla patrná lidská přítomnost, dle vědců, již před více než 12 000 lety. Uprostřed pannenské krajiny jsou krásně patrné jeskyně a dříve obydlené "místnosti". Krátká, pěkně připravená vycházková trasa byla jednoznačným highlightem dne. Dobrovolně jsme si trasu prodloužili a navšívili Alcove House, což je bývalá ceremoniální jeskyně v úctyhodné výšce, přístupná pouze přes několik vysokých žebříků (nedoporučeno pro závraťáře).

Opustili jsme Bandelier a pokračovali nastaveným směrem, chvíli kopírovali cestu slavné řece Rio Grande. Ta se úctyhodně svíjí v ostrých kaňonech Nového Mexika.  Že by malá rozcvička na Grand Canyon? Severně od Santa Fe se také nachází osm z devatenácti dochovaných indiánských puebel v Novém Mexiku (puebla znáte z Vinetoua). Vynecháváme je, protože míříme k jednomu jedinému.

fineartamerica.com

Městečko je proslavené dochovaným, jedním z největších puebel vůbec, má okolo 400 místností a bylo jedním z nejdéle nepřetržitě obývaných míst na planetě. Taos má pár významných kostelů (byly předlohou pro díla minule zmiňované Georgie O´Keeffe), malinkaté centrum s krásnou architekturou (na poměry amerického středozápadu) a asi milionem uměleckých galerií co si chtějí na té indiánské atmosféře přivydělat. A protože je neděle, je pueblo zavřené. To je poprvé co v US je něco zavřené, zároveň je pueblo nepřístupné a není možné ho vidět ani z dálky. Navštěvníci musí vzít za vděk alespoň indiánské kasíno (jakýto rasový stereotyp) otevřené plnohodnotných 24/7. Pokračujeme alespoň kousek za město k známému Rio Grande Gorge Bridge, který se tyčí ve výšce 182 metrů nad Rio Grande, žádný Ždákák, žádný bungee jumping. Dle mého průvodce je to druhý nejvyšší vysutý most v Americe, wiki tvrdí desátý. Já ale budu věřit ve větší unikátnost tohoto macka z šedesátých let.

Zpátky v Coloradu

Dále už byla na řadě jenom předlouhá cesta zpět do našeho Colorada. Nepřívětivé roviny, které museli kovbojům z dávných dob připadat ještě více nekonečné a rozhodně ne romantické. Po překročení hranic našeho domácího státu se nic nezměnilo, dlouho jsme se nenapojovali na hlavní cestu, ale viděli zase jinou část krajiny než je ta běžná okolo mezistátní dálnice. Projeli jsme přes San Luis, které se chlubí být nejstarším městem v Coloradu. Z mého pohledu se může chlubit tak titulem díra světa, nedokážu si představit žít na takovémto maloměstě (narozdíl od českého venkova je dojezd kamkoliv do civilizace otázkou spíše hodin a celodenního výletu). 

Ale zpět k minule zmiňovanému počasí, Colorado si užilo sněhovou bouři, která během víkendu utekla na východ. My jsme ji celou zmeškali a v Novém Mexiku svítilo sluníčko po celý víkend. Alespoň menší náplast za výlet do Utahu, který nám počasí hodně znechutilo. Tentokráte si to užili to fotbalisté z Costa Ricy, jejichž reprezentace hrála v Denveru právě během tohoto nevlídného počasí. Mimochodem reprezentace USA hraje většinu svých zápasů co nejvíce na severu, aby znevýhodnila své obvyklé americké soupeře. Samozřejmě to nefunguje moc proti Kanadě.

____________________________________________

Soundtrack pro dnešní den. Sněhem naplnění Wham!

Za kulturou do Nového Mexika - první část

B - Las Vegas, C - Santa Fe, D - Bandelier, E - Taos

Tak zase nadešla chvíle pro trochu cestování. Nezdá se to, ale všechny okolní státy se proti milému Coloradu spikly a naházely své monumenty, národní parky a supernádherné věci daleko od hranic. Ne však New Mexico. Domov původních obyvatel severní Ameriky rudokožců, indiánů... a haldy Mexičanů. Na českém blogu můžu být trochu nekorektní.

Výlet na jih jsme měli dlouho tzv. v merku, ale až jednoho čtvrtečního líného odpoledne mi přistála v IM otázka od Álvara, co se bude dít tento víkend? Slovo dalo slovo a výlet do Santa Fe byl na světě. Proč čakat, vyrazíme hned následující den. Proč ne. Z finančních důvodů se k nám bohužel nepřidal Hamza a tak jsme v pátek ukončili já, Jessie a Álvaro pracovní úvazek o nějakou tu hodinu dříve a vyrazili hned na cestu.

Náš první větši road trip byl do Utau do Salt Lake City, tentokráte jsme mířili o trochu blíže a proto jsme ztrávili v autě "jenom" okolo šesti hodin a i se zastávkou v Las Vegas na rychlovečeři. Ano Las Vegas, ale to novomexické Vegas nemá nic společného se svým slavnějším bratříčkem v Nevadě. Museli jsme zamířit k Wendy's, jméno fastfood řetězce českému filmovému fanouškovi povědomé z jednoho kultovního filmu, bylo to dlouho snem pro Álvara. Už není.

Okolo jedenácté večer jsme dorazili do našeho levného hotelu (ale se snídaní) v Santa Fe. Připomínal něco mezi hotýlkem Normana Batese a opuštěným motelem z Tahle země není pro starý. Na recepci vyvěšené rady pro nezvyklé nadmořské výšky jsou nám k smíchu - jsme přece z Denveru. Ve skutečnosti je Santa Fe ve výšce 2100 m. n. m. - asi o pětistovku více než hlavní město Colorada. Osobně to pociťuji. Překvapivě jsem i rychle usnul, bylo to něco mezi únavou a natěšením před poznáváním něčeho nového.

www.lastplace.com

Hlavní město Nového Mexika je údajně jedno z nejkrásnějších měst Ameriky. Plné historie a promísených kultur. Něco ve Spojených státech ne až tak obvyklé (pro Evropana) - Kroměříž či Bouzov má více historie než půlka středozápadu. Santa Fe je jiné, minulost dýchá všude kolem a nikde jsem zatím nic podobného nezažil, novostavby udržují alespoň naoko mexickou architekturu, Santa Fe je centrem umělců. Uprostřed malého centra je typická španělská čtvercová Plaza se spoustou okolních obchůdků, nízké budovy stále našeptávají, že jsme v Americe, ale působí to zkrátka jinak, svěže. Na náměstí jsou hned dvě nejdůležitější městská muzea (ze čtyř). Hned ráno zamíříme do krásného Museum of Fine Arts, které se zaměřuje hlavně na současné umělce, zachycuje ale i historii místního umění. Hlavním stavebním kamenem je pak postmodernismus, včetně několika kousků od nejvýznamnější, a také a zřejmě hodně podivínské Georgie O´Keeffe. Ona je skutečně symbolem umění v Novém Mexiku a v Santa Fe mají ještě jedno muzeum zasvěcené pouze a jen jejím kouskům. Měli jsme štěstí a chytili jsme raní guided tour, náš průvodce byl výborný a určitě obohatil celou prohlídku, kterou bych si jinak tolik neužil. Přidal nejednou peprnou hlášku.

"Tady tohle je pěkný kousek, někdo by to označil za umění... Já ne".

usahomeandgarden.com.

Také jsme zašli do Lorretto Chapel, voserem je vstupné, ale odměnou je překrásné a proslulé točité schodiště. Elegantní, bez jediného hřebíku či centrální podpory, dokonalá řemeslná práce je pozásluze opředena legendami.

Pak už došlo na to nejlepší. Hledat něco k snědku. Dostali jsme tipy na několik proslulých míst s tradiční novomexickou kuchyní. První den jsme zamířili do Tomasito's. Výborné enchiladas a vůbec hodně hovězího. Mexické jídlo se pomalu stává mým oblíbeným - ne, nemá to moc společného s  LaPaz v Berouně/Kladně či jinou českou fake pochutinou.

Odpoledne jsme se opět navrátili na Plazu a tentokráte nás čekala prohlídka Palace of the Governors. Budova s dlouho minulostí, ze 17. století byla hlavní administrativní dominantou středozápadu. Dnes muzeum hlavně o historii Nového Mexika. Zajímavostí pro Čecha je mini exibice o Karlu Mayovi, nemyslím si, že na jeho románech vyrůstala spousta Američanů. Ale mají i několik artefaktů jako je Karlova půška poseta stříbrnými hřeby - přesně jako má Vinnetou (zde Winnetou) v podání Pierrea Brice ve filmech.

Dále jsme už jenom stihli posedět a popíjet kapučíno v malé kavárničce. Venku svítí celý den sluníčko a je i přes zimu a silný vítr celkem příjemně. Rozhodně více než ve sněhem zasypaném Denveru. Na Colorado uhodila sněhová bouře.

Pokračování příště.

________________________________________________________

Soundtrack je dnes v mariachi stylu. Legendární Antonio Banderas.

Tipy #02/2013 Únor

Jsem si dobře vědom, že jsem opomenul vypíchnout pár šťastných filmů v minulém měsíci. Ale bylo málo času vzhledem k pracovním povinnostem a naštěstí kromě Andersonova Mistra akademici neopomněli obdarovat nějakou tou nedůležitou soškou žádný z filmů, který se mi extrémně líbil (jmenoval bych nejlepší dokument Pátrání po Sugar Manovi, affleckovo Argo, i mnou oblíbenou Terapii láskou). Proto snad jenom upozorním na dva zajímavé dokumenty jež jsem viděl minulý měsíc.

Proti šikaně (2011) [Lee Hirsch]

Prvním z nich je hypovaná agitka Proti šikaně. Pokud si myslíte, že americké školství je v hajzlu hlavně po akademické stránce či z organizačního pohledu, přidejte si ještě na seznam neúspěšný boj se šikanou. Možná dokument přehání, možná zveličuje malý vzorek případů, ale výpovědi (a vlastně i autentický materiál) jsou působivé a syrové. Navíc dokument zaujme i atraktivním audiovizuálním kabátkem. Silný marketing a poctivé financování je vidět na každém záběru.

Undefeated (2011) [Daniel Lindsay, T.J. Martin]

A s trochou másla na hlavě co mám chci trochu zadostiučinit loňskému laureátu ceny Akademie, sportovnímu dokumentu Undefeated. Na čsfd jsem mu napařil bez milosti *** a titul nudy a vítězného přešlapu roku, ale musím uznat, že na lidskosti a skromnosti filmu přece jenom něco bude. Banda loserů, jejichž jediným světlým momentem dne je trénink na hřišti má prostě svoje vlastní osobité kouzlo. Není to obyčejný příběh jak se na první pohled může zdát, pouze hollywood nám underdog story tak moc zevšednil. Vynikající nevtíravá režie!

____________________________________________________________________________

Soundtrack je dnes irský, protože jsem promeškal skvělou příležitost u včerejšího příspěvku. 

St. Paddy's day a Zoo + Fotky

Ne, blog není mrtvý.

Uplynulý víkend byl ve znamení oslav svátku svatého patricka, v Bostonu či Savanah, Georgia jsou oslavy mnohem intenzivnější než tady v horách, ale přesto si zřejmě spousta lidí nenechala utéct záminku k nezřízenému pití zeleného piva a irské whisky.

Svátek ve skutečnosti vycházel na neděli 17. března, ale oslavy v podstatě probíhaly celý víkend. My jsme si největší sešlost užili hned v pátek v Boulderu, kde jsme na studentské párty uviděli zase skoro celý aiesec a pili celkem... dost (ano, má studentská léta teprve nadešla odjezdem do Ameriky...). A moje první noční návštěva Denny's - lívance v dvě v noci? The BEST.

V sobotu jsme (někteří z nás) vyrazili do centra Denveru na svatopatrický průvod městem. Hodně zábavná sešlost, i když nechápu co dělali v pochodu "německý spolek", "příznivci Star Wars" či "fanoušci Jeepu"...

Neděle už jenom byl relax a vyrazili jsme s aisekářemi do zoo v Denveru. Příjemně ztrávená neděle.

Fotky jsou zde.

______________________________________________________________________

Soundtrack dne: Chystám se na Animal Collective a oni mi koncert pro nemoc zrušili...