Nejlepší dokumenty #15 - 23. pozice

Enron: The Smartest Guys in the Room (2005)
V mém nedávném příspěvku zmiňovaný oscarový Alex Gibney mě nejvíce zaujal svým dokumentem s poeticky přesným názvem Enron: The Smartest Guys in the Room.
Ačkoliv se jmenuje Enron, není jeho hlavním aktérem před deseti lety bankrotující společnost ale hlavně lidé stojící na pozadí. Gibney vysouvá do popředí svého snímku hlavně postavy manažerů a jejích "téměř fiktivní" chování (ve smyslu neuvěřitelné) v čele jedné z tehdy největších společností v USA. Za bankrotem stáli právě lidé - proto je přesné a žádoucí, aby dokument o Enronu nebyl jenom deskriptivním dílem a pokusil se nahlédnout trochu hlouběji. Tímto úspěšným zaměřením povýšil Alex Gibney svůj příspěvek nad úroveň obyčejné History Channel výplňovky.

Neobvyklá TOP

Začnu osvědčenou frází: "Konec roku je časem pro bilancování a rozdání cen za nejlepší filmy roku. Jedním z těchto seznamů nás obšťastnil..."
Roger Ebert - nejlegendárnější kritik letos vytřel zrak nejenom českým fanouškům (povětšinou volí filmy, které nikdo z našinců nemohl ani v době uveřejnění seznamu vidět), ale velká část jím zvolených filmů není známa ani mainstreemovému publiku v zámoří. O "kvalitách" Kinyarwanda, Terri, Martha Marcy May Marlene či vítězného snímku A Separation se bez pomoci hodného strýčka internetu zatím jen stěží přesvědčíme. Tleskám za tohle highclass plivnutí i do mé tváře.
Seznam třeba tady.

Nejlepší dokumenty #14 - 24. pozice

Na jídle záleží / Food Matters (2008)
Toto je jeden z mála dokumentů, které zde představuji výhradně kvůli jeho obsahovému tématu a jen minimálně kriticky u něj vnímám ostatní (objektivní) vady. Ve své době mě Na jídle záleží úplně nadchlo hlavně z důvodu, že obyčejné téma nutričních věd dokázal dokument představit v jednoduše stravitelném, ale přitom úplně opačném světle než jsme zvyklí na něj nahlížet. Dost dlouhou dobu se ve stopáži vaří pouze z pověstné vody, ale když se konečně dospěje k hlavnímu chodu, nebojí se dokument poškádlit i ty nejcitlivější chuťové buňky, které docužrout jako já mám.

Nejlepší dokumenty #13 - 25. pozice

Konec v nedohlednu / No End in Sight (2007)
Režírující Charles Ferguson bude českému publiku známý spíše svým posledním počinem Finanční krize, za který byl v únoru 2011 oceněn Zlatým plešounkem (a zabodoval v silném ročníku proti Banksymu a Catfish).
Přesto mě osobně přijde zajímavější jeho o tři roky starší kritika americkoirácké politiky, i když má objektivně nižší produkční hodnotu než zmiňovaná Finanční krize. Iráckou problematiku se většinou snažili dokumentaristé a Michael Moore zachytit v trochu jiném světle (protibushovský Fahrenheit, nebo dokumenty o Abu Ghraib od Alexe Gibneyho a Errola Morrise). Konec v nedohlednu je mnohem deskriptivnější a dokáže nahlížet na události s mnohem větším odstupem než subjektivní kritické počiny. Hlavně díky neotřelému pohledu, alespoň v rámci tohoto dokumentárního subžánru, si zaslouží zvýšenou pozornost.

Nejlepší dokumenty #12 - 26. pozice

Conan O'Brien Can't Stop (2011)
Celkem čerstvý úlovek do sbírky o divadelním živém turné, zdviženém prostředníčku, Conana po "menším" konfliktu mezi ním a Jay Lenem (resp. NBC). Conan O'Brien Can't Stop se nebojí ukázat světovou celebritu, miláčka národa v ne až tak moc pozitivním světle (jeho šovinistický vztah s osobní asistentkou je toho krásným příkladem) a stíhá i tak trochu nastavit pomyslné zrcadlo současné hollywoodské smetánce. A přitom je režisér Conanovým známým z univerzitních let.
Přesto si nedokážu představit nikoho, kdo by po zhlédnutí necítil sympatie k O'Brienovi, je to trochu šílenec, ale dýchá pro své kolegy (pravděpodobným důvodem pro živé turné prý byly nepříliš růžové vyhlídky pro kapelu Jimmyho Vivina).
Ač odchován osmdesátkovými filmy s rakouským svalovcem, i chvilkovým poblouzněním u stanice anime --> CONAN je jen jeden.

Nejlepší dokumenty #11 - 27. pozice

Stanley Kubrick: Život v obrazech / Stanley Kubrick: A Life in Pictures (2001)
Nejsem moc velký fanoušek těchhle osobnostních, biopic dokumentárních "sběrů". Ale jednoho krále mezi nimi není těžké nalézt. Má časová osa kubrickových kontaktů byla následující:
1) Začínal jsem Životem v obrazech (setkání před jakýmkoliv jiným jeho filmem).
2) Téměř celá Kubrickova filmografie, mimo několika nejstarších děl (btw: nejraději mám Dr. Divnolásku).
3) Rewatch Života v obrazech.
Naprosto ideální pořadí pro celkový obraz o Mistrovi. Kubrick je fenomén a tento jeho portrét je perfekcionisticky vyčerpávající, přehledný a vůbec ne lacině šokantní (žádné zajímavosti, i přes vyšinutou geniální mysl Stanleyho Kubricka, nečekejte). Jeden z můj prvních filmů na DVD byla Lolita, mým prvním celovečerním filmem na blu-ray byla Vesmírná odysea. Zkrátka láska na celý život.

Nejlepší dokumenty #10 - 28. pozice

The White Stripes Under Great White Northern Lights (2009)
Neoznačil bych se za výslovného fanouška kapely The White Stripes, jejich slavný koncert z Blackpoolu jsem spíše přetrpěl než že bych se pořádně bavil, ale tohle je nářez. Vybraný a zde sestříhaný setlist není vůbec důležitý, jelikož a protože jedineční Stripes si na každé zastávce při kanadském turné připravili něco spěciálního, většinou ve formě malých odpoledních vystoupeních před velkou večerní show (nechci moc prozrazovat, ale jeden z těchto minikoncertů je celý k vidění zde).
Toto významné obohacení včetně krátkých rozhovorů dokázalo obhájit umístění hudebního koncertu mezi nejlepšími dokumenty.

Nejlepší dokumenty #9 - 29. pozice

Marwencol (2010)
Snímek Marwencol vypráví o jistém Marku Hogancampovi, který si z brutálního napadení odnesl neblahé následky do konce života. Trvalé poškození mozku a paměti není žádná sranda. Jeho velkou zálibou je druhá světová válka a fotografování a tak, jako svoji terapii, vybudoval na zahradě za domkem zmenšeninu evropského městečka Marwencol právě z dob druhé světové války, tento model zabydlel nejrůznějšími obyvateli a všechno dohromady začal zaznamenávat na fotografický papír.
Celý dokument se zaměřuje na Marka, který to nemá v hlavě tak trochu v pořádku - a vůbec ne v negativním slova smyslu. Malý Marwencol nabízí spoustu minipříběhů, a ten velký zastřešující o Markovi vypraví jeden velký, ještě mnohem silnější.

Nejlepší dokumenty #7 - Honorable mention

Audience of One (2007)
Ona synopse vyprávějící o starším pastorovi, který zasvětil celý svůj profesionální život vedle kázání také snaze vyprodukovat největší, silně religiózní, film všech dob, vypadá na první pohled hodně zábavně, vnáší do tváře úsměv. Samotná tvorba je zde vedlejší a dokumentární snímek se zaměřuje hlavně na postavu samotného kněze. Překvapený pak divák jest, když zjistí, že tento magor se svojí pošetilostí neoperuje sám, nýbrž má spoustu spolupracovníků/příznivců, kteří jsou ochotni ho do jeho tvůrčího pekla následovat. A podporují ho nejenom finančně, ale investují i vlastní čas.
Magorismus na druhou.

Nejlepší dokumenty #6 - Honorable mention

Waiting for Superman (2010)
Druhý zářez pro Davise Guggenheima, slibuji také, že poslední protože jeho prostřední kytarová etida mě nezaujala. Ale zpět k Waiting for Superman. Hrozně se mi líbil ten osobní přístup, kterým zarámcoval režisér za hledání školy pro své vlastní dítě. Toto zosobnění do reálného života přidává lidského ducha a tak lze odpustit i malou informační základnu stojící na jedno "správném" názoru. Ústřední mluvčí v dokumentu Geoffrey Canada je obrovskou osobností, která překypuje charsimatem (viz. jeho rozhovor v late nigh show u Conana), že mu není těžké nadlouho zakysnout na rtech.
Prohlášením, že ani ten proslulý americký snový diamant není bez kazů jistě nic nového nepoodhalí. Waiting for Superman toto neameričanovi potvrdí - alespoň z oblasti vzdělávacího prostředí.

Nejlepší dokumenty #5 - Honorable mention

Encounters at the End of the World (2007)
Werner Herzog, exkluzivní německý režisér, kterého české publikum zná převážně díky jeho vietnamskému opusu Temný úsvit nebo remakové podivnosti s Nicolasem Cagem Špatnej polda, je v první řadě proslulý dokumentární režisér. V zámoří nabývá téměř kultovního statutu v určitých vodách a jeho komentáře se silným německým přízvukem jsou zdrojem zábavy na mnoho veselých večerů. V roce 2007 přiblížil svoji výpravu na Antarktidu, kde se setkal s lidmi "trvale" tam žijícími a také si zafilozofoval nad životem, vesmírem a tak vůbec (tenkrát jsem to ve svém komentáři pěkně zprdnul, dnes už vím, že to k Herzogovi patří jako svíčky k dušičkám). Člověk se musí podivovat co všechno za obyvatele tam nelezne
Jelikož si na dokument živě vzpomínám i po několika letech, tak přece jenom se zřejmě nejednalo o tlachání do prázdna.

Nejlepší dokumenty #4 - Honorable mention

Meeting People Is Easy (1999)
Prvním z hudebních skvostů dokumentární tvorby je už celkem vousatý. Jedná se o polodokument/poloesej o stavu kapely Radiohead po turné následující vydání legendárního alba OK Computer. Když se nějaký hudební časopis snaží seřadit nejlepší hudební počiny, nikdy nechybí na vrcholu vedle Nirvany a The Beatles hlavně třetí CD od Radiohead. Po masivním úspěchu u kritiky a docenění fanoušků jeli Rádiohlavy nekonečné celosvětové turné, které je totálně vyčerpalo a kapela neměla daleko k rozpadu. Právě tyto měsíce zachycuje ve svém filmu režisér Grant Gee. Jeho sonda do nitra sžíraných duší nemá daleko ke psychickému kreativnímu teroru, který zažíval Francis Ford Coppola ve filipínských močálech při natáčení Apokalypsy. Psychický stav kapely nejlépe dokumentuje archivní několikaminutový nepřerušovaný záběr na znuděného Thoma Yorka při performaci "určitě více než 1000x" přehraného hitu Creep. Nemusím snad poznamenávat, že na přízni ke kapele není hodnocení vůbec závislé.

Nejlepší dokumenty #3 - Honorable mention

The Work of Director Michel Gondry (2003)
Hned zde se můžeme zaseknout, že se nejedná o plnohodnotný dokument, ale dle mého si zaslouží být plnohodnotně "honorably mentioned". Michela Gondryho jistě není nutné filmovým fanouškům představovat, protože si vydobyl své ostruhy v Hollywoodu již svými celovečerními snímky, ale narozdíl od jiných režisérů postavších se na vlastní nohy z videoklipových vod si zaslouží dvojnásobnou pozornost. Nikdy nebyl závislý na technologických pokrocích ve filmovém světě, ale dokázal si přesto na koleně vyrobit vlastní jednoduchá "udělátka", jejichž chápání je mi dodnes zapovězené (např. speciální nástavný "filtr" v klipu Like a Rolling Stone od The Rolling Stones) nebo projevil trpělivost a hravost při klipech The White Stripes. A i když neholdujete hudbě od Björk, Kylie Minoque, či Cibo Matto, Michel Gondry naprosto jejich pokusy o umění svým vizuálním zpracováním zastíní. Proč vyhledávat jednotlivé klipy na youtube, když se dají sesumírovat v jednom megaobsáhlém souhrnu. Obsahuje i několik dokumentárních vložek, z nichž je nejkouzelnější maminka Gondryho projevující upřímnou lásku Daft Punk videoklipu.

Nejlepší dokumenty #2 - Honorable mention

Nepříjemná pravda / An Inconvenient Truth (2006)
Začněme trochu méně seriózně o seriózním problému. Oscaroví Davis Guggenheim a Al Gore při svém prvním střetu s dokumentární tvorbou hned zabodovali na všech tvorbách. Problematické se mohou zdát hlavně dvě skutečnosti: 1) formální strohost, se kterou jsou přednášena "suchá" data a také 2) dvousečné téma, které je mnohými odsouzeno hned v počátcích. Bez ohledu na to jaký máte názor na globální oteplování (slovy klasika "Sere mě") je Nepříjemná pravda tím pravým k vyzkoušení, protože Gore vypráví působivě i zábavně a není těžké mu vysedávat na rtech. Pro studenty povinnost, protože je to každopádně nejlepší přednáška co ve svém životě uvidíte.

Nejlepší dokumenty #1

Na úvod to ještě nerozjedu s normálním seznamem, který bude mít v konečném výsledku třicet položek. Ale nejdříve bych chtěl zmínit tzv. "honorable mention" sekci snímků, které to do seznamu nedotáhly, ale zaslouží si být zmíněny a pokud možno nepřehlednuty.
Honorable mention je bez pořadí.

Na co se teď těším z dokumentární tvorby?

Je teď několik dokumentů, na které se těším až moc.
Jedním z nich je určitě Herzogova Jeskyně zapomenutých snů. Dle mnohých (ne Fuky) jeden z nejlepších filmů loňského roku, i když se k nám dostává s obrovským zpožděním (dokument měl celosvětovou premiéru už na TIFFu 2010). Není lepšího audiokomentáře než toho od Wernera Herzoga.

Povinností pro mě je také Beauty Day. Hlavně kvůli panu režisérovi, jímž je Jay Cheel. Jeden z tahounů podcastu Filmjunku a hlavní tvář The Documentary Blogu. Dokument hovoří o Kanaďanovi Ralphu Zavadilovi, který se jako Cap'n Video stal sebedestrukční hvězdou lokální kabelové televize ještě mnohem dřív než přišli "magoři" ze skupiny Jackass vůbec ke své slávě. Doporučuji nádherný trailer.

Ještě očekávanějším z mého pohledu je každopádně Project Nim. Dokument od tvůrců božího Man on Wire, který je podle mnoných tím nejlepším v letošním roce (že by se po následujících Oscarech o něm dozvěděli i diváci v Čechách). Údajně velmi svěží, chytrý a zároveň vtipný snímek o opičákovi, kterého vychovávali jeho lidští pěstouni jako normálního potomka plémě lidského. Premiéru měl Nim ve Spojených státech v červenci a na dvd nosiče vychází v lednu 2012.