Co jsem se přestěhoval do Anglie, byla tahle otázka na pomyslném stole (alespoň v mé hlavě) téměř každý den. Budu si pořizovat auto nebo budu spoléhat na krásy pěšmé chůze. Dvě míle vzdálená kancelář mi překvapivě vůbec nedělá problémy a 40 minutová procházka ráno a večer v pracovní dny je vlastně celkem příjemné cvičení. Navíc mám příležitost dohnat všechny podcasty a protočit na google play music spoustu nové i staré muziky. Tedy zde problém nebyl, i když jsem párkrát za těch osm měsíců i párkrát nepříjemně promokl až na kost - holt anglické počasí. Automobil ve vlastní držbě je velkým závazkem, jak finančním, tak i časovým. Ale já začal uvažovat spíše z pohledu jak velká škoda je neprozkoumat Velkou Británii a pořádně zužitkovat svůj (možná limitovaný čas) v Anglii. Ač Londýn zřejmě neomezený v zajímavých místech, která nabízí, nedá se tam dojíždět pořád. Nemluvě o tom, že ta dráha taky není zadarmo, že...
 |
| Původní představa jak by měl vůz vypadat, i s erárně dodávanou ženou (zdroj: starcasm.net) |
Začalo to vlastně nevinně, v srpnu jedu domů na krátkou dovolenou a hned potom se bude konat třídenní Reading Festival. Musel jsem se rozhodnout, zda stanovat či vymyslet něco jiného. Tudíž jsem se předminulou sobotu šel jen tak zkusmo podívat do velkého obchodu, který mimo jiné nabízí kempingové potřeby a doplňky. Fajné, ale hlavně jsem po cestě kráčel okolo malinkého autobazaru. Nízké cenovky na předních sklech vypadaly lákavě, ale vozy samotné tu už zřejmy nějaký ten slunovrat stály netknuté. Ale stejně, semínko pochybností nad denodenní kráčející filozofií bylo zasazeno. S autem mohu jet do "hor" (trocha googlení o anglickém reliéfu vám tuto iluzi hodně rychle vyvrátí). S autem už nikdy nepromoknu. S autem si mohu nakoupit cokoliv, zlevněným sixpackem RC Coly počínaje, slušnou televizí a tím obřím Ýtým v životní velikosti konče. S autem již nezmoknu. S autem můžu kohokoliv z přátel vyzvednout na letišti a nemusím je přemlouvat jak super Basingstoke je. Prostě je unesu a vysadím až v krásném hubu Hampshire.
Celý následující týden jsem trávil přemýšlením a hledáním potencionálních kandidátů na můj nový pussy wagon. Vlastně hned od začátku mě uhranulo Grande Punto, které bylo ve hře vlastně až do samotného konce. Jednoznačně nejnabízenějším vozem v UK je Vauxhall Corsa a dále pak auta z podobné kategorie malých vozů. Francouzských Peugeotů, Renaultů se také pak najde a lidé se také zbavují spousty Fordů. Vybraní jedinci byli hned přeposíláni do Čech, ke konzultaci s taťkou, jehož "stamp of approval" má u mě tu největší rozhodovací váhu, protože autům rozumí a aktivně se o ně zajímá (kéž by to tak fungovalo i vzájemně a on si vážil filmů mnou pro něj navržených :-)). Na konci týdne jsem měl několik konečných šampiónů vybraných a připravených k prohlídce.
 |
| Moje nová denní realita (zdroj: hbr.org) |
Původně jsem si chtěl zamluvit moji oblíbenou kolegyni, aby mi dělala, za příslib tučného hamburgeru, povoz a odbornou konzultaci ("Ta růžová ti fakt půjde k pleti"). Nakonec Laře něco vstoupilo do plánů a já musel probrat kandidáty také podle kritéria "jak se tam sakra dostanu". V sobotu ráno jsem se zastavil v bance, abych si potvrdil limity na kartě a vyrazil do první zastávky na trati Basingstoke - Lodýn, do malé vesničky Hook, kde jsem měl obhlídnout favorita od naší Škody... Ehm... Teda Fabii. Dle krátkého popisu byl vůz dodán do autobazaru nedávno a moc detailů jsem se online nedozvěděl. Škoda Fabia, obsah motoru 1,4 litru, rok výroby 2002, ale najeto pouhých 40 tisíc mil, což bylo vzhledem k slušné ceně velmi dobrý kšeft. Na místě jsem rychlým dotazem potvrdil, že "odborně"okukuji správný vůz. Vše vypadalo vcajku, stejně tomu prd rozumím. Nikde nic neteklo, žádné díry jsem nenašel, pouze vpravo vzadu byl trochu nárazník promáčknut, zřejmě od neodborného parkování. Prodejce mě vyzval, zda se nechci projet, samozřejmě, že ano. Proto jsem tady. Hned co jsme vyjeli, jsem mu vysvětlil, že řídím na špatné straně poprvé a jestli bychom nemohli zajet někam na klidnější místečko (ehm...). Pochopil a po chvilce mi předal řízení. Připadal jsem si jak idiot, protože úsek, který mi dal k vyzkoušení byla naprostá rovina. Přesněji několik mil rovné silnice a já si připadal jak v teen letech, kdy mě táta poprvé nechal řídit u nás za vesnicí. Nakonec jsem potkal i několik aut a byl nucen párkrát zatočit (technicky vzado vlastně ne, jel jsem celou dobu rovně, akorát vyjížděl z kruhových objezdů). Nikdy jsem Fabii neřídil, ale jízda mě celkem překvapila, těch 0,4 litru obsahu navíc nad moji milovanou domácí Arosou (Seat) bylo znát a nenaplněné auto sviští celkem slušně. Jízda vlevo není takovým problémem, hrozně nezvyklé je pro mě řadit levou rukou a při nastoupení zapínat pás z druhé strany. Hned po návratu jsem si byl jist Modrého draka beru. Prodejce se jmenoval Clarkson, ten autum musí rozumnět, ne? Plácli jsme si a podepsali dokumenty.
Clarksonovi přislo hrozně vtipné, že jsem z nádraží dvě míle šel pěšky (co to pro trénovaného chodce je?). Při vzpomínce jak jsme hodně podobným, guerillovým, způsobem kupovali Saturna v Denveru se jenom šklebím. Nabídl se, že mě hodí na nádraží a v úterý, kdy si mám auto vyzvednout, mě zase na zavolání odveze. Velmi potěšující a příjemná nabídka. No dokážete si představit jak nekonečné následující dny byly, odměnil jsem se spoustou flákání, cookies a zjišťováním jak to v Anglii na silnicích chodí. Např. tu neplatí žádná povinná výbava (přesto milerád zaplatím pár liber za lékárničku a pár drobností, na které jsme v Čechách zvyklí), pojištění je drahé jako prase, s autem se dědí i SPZ, nemusíte vůbec na úřat, všechno pošlou poštou, limit je 30 mil v obci, 60 mil mimo obec. Příště moji peněženku už bude jenom bolet platit na benzínce. Ale to bude dobré. Teď už bude všechno dobré, jsem motorizován.
A když praktikuji tu jízdu na "špatné straně" vozovky, přemýšlím, že mou další destinací může klidně být Austrálie... nebo Japonsko... nebo třeba Indie.
 |
| From here to eternity. |
