První den v Denveru

Po nepříjemně protaženém cestovním procesu jsem byl rád, že jsem měl konečně kde složit hlavu. Můj hotel není nic přepychového, ale prvním dnům bohatě stačí - koupelna, malá kuchyňka a postel. Víc nepotřebuji.

Za slušného počasí se na západě lesknou Rockies.

Hned ráno mě vyzvedla Giulia, se kterou jsme se jeli podívat na byt, jež máme vyhlídnutý již nějakou chvíli. Třipokojový apartmán je součástí masivního komplexu hned naproti přes ulici od mého budoucího pracoviště ve First Data. Stále upřednostňuji bydlet blízko práce, než obývat lepší, honosnější lokalitu s nutností dojíždět spousty minut denně do zaměstnání. Ušetřené minuty se dají využít právě k cestě do centra - do práce musíš každý den, bavit se v Downtownu ne. Komplex bytů je opravdu luxusní, není s čím bych v Čechách srovnával. Jelikož chceme bydlet společně se zbylými stážisty (já a Španěl Álvaro + Číňanka Jessie), nemáme příliš voleb - velkých bytů je málo a tento za to, i přes vyšší nájemné, stojí. Jediným nedostatkem je, v Americe obvyklé, (ne)zařízení bytu. Je úplně prázdný, v podstatě holobyt a tak budeme muset nakoupit postupně všechen nábytek. Do začátku stačí postele, nějaké židle a vybavení kuchyně, ale toto bude běh na dlouhou trať. Majitel komplexu také nabízí pronájem nábytku za výpomoci externí společnosti. Zkrátka si vyberete set ve svém cennovém rozmezí a již se nemusíte o nic starat. Všechno navezou a vy platíte měsíčně desátky. Jelikož bychom ale zařizovali tři pokoje a obývák, cena není zrovna zanedbatelná. Raději tedy zkusíme hledat kousky z druhé ruky či v obchodních domech (IKEA nedaleko) - pomoc od místních bude bohužel nutností.

Meghan a já.

Po poledni jsem měl druhou schůzku s Katherine, úkolem dne bylo získat sim kartu, protože bez funkčního telefonu se ve Státech opravdu těžko žije. Svezla mě do obřího obchodního domu (žádný srovnatelný český ekvivalent mě nenapadá) a po chvilce bloudění jsem upsal svoji duši opět růžovému T-Mobilu. Volání za 10c za minutu, sms 20c za kus. S třicetidolarový kreditem bych měl vydržet nějakou chvilku. Poté jsme s Katherine, která je singapurského původu, zašli na oběd, to v místní řeči znamená do fastfoodu. Skončili jsme v Panda Expressu, což je americká síť asijské kuchyně. Spousta rýže, drůbeží maso k tomu, a stejně jako kdekoliv jinde v USA malý nápoj znamená alespoň litr nechutně sladké limonády.

Poslední večerní schůzka byla s Meghan [sic], vice-prezidentka místní AIESEC pobočky, která je mým hlavním lokálním kontaktem. S její maminkou mě vzaly na večeři a strávili jsme příjemné chvilky nekonečným klábosením.

Hned druhý den po svém příjezdu jsem tedy potkal většinu z místního AIESEC osazenstva, které mě má na starost. Chybí už jenom Alec. Všichni jsou nadšení k jakékoliv pomoci, stejně jako ti v suchdolském AIESECu na mé domácí univerzitě.

Musím uznat, že po tomto prvním náročném dni jsem si připadal trochu jak v ZOO. Pojďte se všichni podívat na toho exota z Evropy. Ale možná právě proto se ke mě chovají všichni lidé tak vstřícně. Přátelská atmosféra, v Evropě srovnatelná snad jenom se vřelostí jež se nám dostávalo v Londýně. Snad jim to vydrží i v nasledujících dnech, měsících...

_________________________________________________

Soundtrack pro nové začátky podle Kanaďanů: Arcade Fire.