Kudy chodím, tam ho propaguji. Kdo mě pustí ke svému spotify účtu, už má v historii alespoň jeden track od něj. Uctívám jeho instagram feed. Kupuji jeho hudbu z vaulutu legálně na bandcampu. Modlím se k němu. Je to hudební Bůh. Lístek na jeho květnovou show kupuji v den oznámení už tehdá v listopadu.
Komu to ještě nedošlo, seznamte se - Astronautalis.
 |
| parallellines.ticketabc.com |
Já již měl možnost Astronautalise vidět na vlastní oči několik let nazpět (2012) v pražské 007. Už tehdá se Astro, vlastním jménem Andy, prezentoval jako kluk od vedle, ale vyprodaný klubík mu snadno naprosto podlehl. Dodnes si pamatuji na otevíračku The River, The Woods (má vůbec nejoblíbenější skladba... možná i napříč všemi ostatními interprety (!)). Tenkrát povídal jak je z nějakého zvlástního důvodu velmi populární právě v České republice. Není důvod mu nevěřit - v rámci letošního tour se do Čech podívá hned čtyřikrát... takže ještě máte šanci...
A měli byste, protože Astronautalis je v životní formě! Již tenkrát na Strahově sliboval, že by se chtěl vrátit příště do Evropy s živou kapelou. Od toho momentu jsme se začali míjet. Přivezl živé hudebníky poprvé když já byl zrovna na druhé straně Atlantiku, loni dorazil do Londýna (poprvé po několikaleté odmlce) zrovna v týden mé dovolené v Česku. Navíc tenkrát Johnny Greenwood naživo doprovázel živou hudbou projekci Až na krev (update: možná dostanu i zde druhou šanci). Rval jsem si vlasy, že nejdůležitější týden v Anglii meškám. Ale bylo mi dopřáno, Astronautalis oznámil plán na zdominování legendárního londýnského klubu 100 na Oxford Street koncem května 2015. A hodlá to udělat ve velké parádě.
Fastforward. Květen je zde. První dojem když jsem dorazil byl ve znamení zklamání, protože dle šuškandy nebylo vyprodáno (to by se v Čechách při jeho popularitě nestalo) a sál byl celkem neplný. Za předkapelu byli zvoleni lokální The Buriers. Hodně alternativní uskupení, s kytaristou, bubeníkem (který vypadal jako mladší Alan Moore), houslistkou a violoncellistou. Jejich vystoupení bylo něco na hraně slam poetry s výrazným rap přednesem hlavního zpěváka. Rozhodně jsem se nenudil a pokud na ně narazím i někde znovu či online, tak bych jim rozhodně dal šanci. Rozhodně věděli jak se má správná předkapela chovat - navnadit, vyhypovat hlavní hvězdu a včas odejít.
Astronautalis s jeho kapelou se nemohli dočkat a nastoupili na pódium snad i o pár minut dříve než vyvěšené plakáty oznamovaly. Andy začal krátkým proslovem, že představí pár nových tracků, zahraje pár starších hitů a ať se ho hlavně nikdy neptá na datum vydání nové desky, páč je ve hvězdách. A začalo se zostra ač třemi novými písněmi, které publikum nemohlo znát. Trochu jsem se nového materiálu bál, ale naživo fungoval naprosto báječně a nemůžu se dočkat nového alba. Publikum působilo trochu vlažně, až moc odtažitě, ale nic co by Andy nedokázal zlomit a jakmile přišly na řadu osvědčené písničky, nebylo kam utéct před roztančeným publikem. Astronautalis skákal po pódiu jak utržený ze řetězu, užíval si naplno show jak kdyby byla jeho poslední a navíc byl skvělým bavičem i v pasážích mimo samotné zpívání. Vrcholem pro mě asi byla rocková verze This is Our Science, kde naplno využil potenciál živé kytary v pozdadí (stejně tak i v Dimitri Mendeleev). Roztančený večírek probíhal hlavně v režii dvou posledních desek a na první dvě se, pokud se nemýlím, ani vůbec nedostalo. Bohužel se muselo někdy i skončit. Přídavek už byl jenom nehorázný nářez s hymnou Trouble Hunters a úplně konečnou při The Story of My Life. Už dlouho jsem neodcházel z koncertu takto spokojený a ani mě už nepřekvapilo, že jsem při odchodu zaslechl nadšenou češtinu.
Na svém prvním koncertě The Offspring v pražské sportovní hale jsem si tehdá koupil to nejhusnější tričko na světě a zařekl se, že už žádný merchandise nikdy nekoupím. O čtrnáct let později porušeno, až takhle mě Andy přesvědčil.
Astronautalis s jeho kapelou se nemohli dočkat a nastoupili na pódium snad i o pár minut dříve než vyvěšené plakáty oznamovaly. Andy začal krátkým proslovem, že představí pár nových tracků, zahraje pár starších hitů a ať se ho hlavně nikdy neptá na datum vydání nové desky, páč je ve hvězdách. A začalo se zostra ač třemi novými písněmi, které publikum nemohlo znát. Trochu jsem se nového materiálu bál, ale naživo fungoval naprosto báječně a nemůžu se dočkat nového alba. Publikum působilo trochu vlažně, až moc odtažitě, ale nic co by Andy nedokázal zlomit a jakmile přišly na řadu osvědčené písničky, nebylo kam utéct před roztančeným publikem. Astronautalis skákal po pódiu jak utržený ze řetězu, užíval si naplno show jak kdyby byla jeho poslední a navíc byl skvělým bavičem i v pasážích mimo samotné zpívání. Vrcholem pro mě asi byla rocková verze This is Our Science, kde naplno využil potenciál živé kytary v pozdadí (stejně tak i v Dimitri Mendeleev). Roztančený večírek probíhal hlavně v režii dvou posledních desek a na první dvě se, pokud se nemýlím, ani vůbec nedostalo. Bohužel se muselo někdy i skončit. Přídavek už byl jenom nehorázný nářez s hymnou Trouble Hunters a úplně konečnou při The Story of My Life. Už dlouho jsem neodcházel z koncertu takto spokojený a ani mě už nepřekvapilo, že jsem při odchodu zaslechl nadšenou češtinu.
Na svém prvním koncertě The Offspring v pražské sportovní hale jsem si tehdá koupil to nejhusnější tričko na světě a zařekl se, že už žádný merchandise nikdy nekoupím. O čtrnáct let později porušeno, až takhle mě Andy přesvědčil.
Žádné komentáře:
Okomentovat