neděle 3. listopadu 2013

Pět věcí co mě absolutně serou na USA

Hate blogy. Dnešní móda, kde se blogeři vypisují co nejkreativněji z věcí, které od srdce úplně nenávidí. Jako například ten nejúspěšnější český se pokusím sesumarizovat ten svůj poslední rok v jůesej. Nedělám si iluze, tak květnatě mé haty působit nebudou, ale stejně toto nikdo nečte, že jo?

1)
Začneme zvostra, hned tím nejhorší prohřeškem. Tím jsou vodovodní baterie. Možná tento prohřešek vadí o to víc, že jsem poslední měsíc trávil na cestách, ale stále nechápu, proč si Američané nesjednotí vodovodní baterie do jednoho standardu. Záchodová mísa je všude stejná, elektrické zástrčky jsou všude v USA stejné, tak proč nemůže být i tento jednoduchý ovladač pouštící životodárnou vodu do sprchového koutu také sjednocen. V každé sprše pět minut luštíte, jestli máte točit doleva/doprava, malým/velkým kolem, či pákou pohnout do strany... či s ní otočit po/proti směru hodinových ručiček. To ani nezmiňuji, že nemáte nejmenší potuchy o kolik ten úkon provést abyste se neopařili/neomrzli. Prostě haluz a vopruz.

2)
Ony ty stereotypy jsou vlastně pravda. Ano je to nespravedlné, ale je to tak. Mexičané vyvařují ve fast foodech protože dřou, Číňané mají celonočně obšancované večerky, protože asi nespí a černoši? Ti se vás snaží nahnat do okružních autobusů, protože jsou nejvíce uřvaní a tak k tomu mají předpoklady. Když za vámi holka hlasitě řve do mobilu/na souseda, nemusíte se otáčet, abyste poznali její barvu kůže. Pokud jsem byl někdy blízko k tomu stát se rasistou, bylo to během žití ve Spojených státech. Ono je to tak snadné a vždy vtipné, když černoch nejdříve hledá fried chicken než cokoliv jiného k snědku.

3)
Tohle jsme řešili vlastně od prvního do posledního dne. Dýžka. Já s nimi prostě vnitřně nesouhlasím, i když si uvědomuji, že postavení číšňíků v US je naprosto odlišné od jejich stabilní pozice v EU. Také se podle toho chovají a rozhodně jsou nápomocnější než pingl ve čtvrté cenové knajpě. Ale už jenom ten "společenský" tlak a nejistota mě hodně stresují, rozhodně bych preferoval stabilnější účet.

4)
Jo, jo. Amerika, centrum technologií. Oni nemají mobilní signál a 100% pokrytí! Když se u filmových hororů smějete stupidní týnce, že její ajfoun je zase "out of reception", ono to není zas až tak daleko od pravdy. Možná záleží na operátorovi, ale skutečnost, že vlezete za menší zeď a telefon už jenom marně hledá spojení s okolním světem opravdu naštve. A to ani nemusíte bydlet na samotě, stačí jako já chodit do práce a na osm hodin se rozloučit s dostupností. S tím souvisí:

5)
Všechno je tak hrozně veliké. Denver je celkem slušný hub s jedním z nejrušnějších letišť v USA. Ale jeho význam vzrůstá významně tím, že široko daleko nežije ani noha. Ani ťuk. Máte okolo Kansas, Nebrasku, Nové Mexiko, Utah, Arizonu a hlavně... Wyoming. Kdo by chtěl žít v těchto dírách... zvláště ve Wyomingu. Úžasné Colorado je prostě na všechno samo a nejbližší atraktivní destinace, Las Vegas, je jářku dobrých deset hodin cesty automobilem. Na středozápadě se ukazuje, jak složité je "efektivně obsluhovat" tak velké území (zeptejte se reference v Rusku) na což doplácí hlavně jakákoliv veřejná doprava. Tudíž bez auta... chcípnete!

O další pětici si řekneme zase příště. 

sobota 2. listopadu 2013

New York - napodruhé (10/26 - 10/31) - Fotky

Fotky z druhé návštěvy New Yorku jsou tady. Nezapomeňte, že jsou to poslední fotky z USA na hodněb dlouhou dobu. Nashle v Evropě!

pátek 1. listopadu 2013

New York - napodruhé (10/26 - 10/31)

Po opravdu krátké zastávce v Atlantic City jsem se tedy dostal do své poslední americké destinace. Byl jsem celkem natěšený, ale asi zřejmě konečně dopadla absolutní únava z téměř měsíčního cestování. Proto jsem New York, hlavní město všeho, vzal opravdu relaxačně a v poklidu. Přece jenom už jsem měl pár místních lokací již oběhnuto z první mininávštěvy. Proto jsem se první sobotní odpoledne/večer potuloval v okolí mého hostelu. Hostel byl vůbec zajímavý, výborná lokace (minuta od Times Square), celkem slušný peníz, ale také služby minimální, internet pomalý a společné prostory téměř žádné. Zkrátka takhle stísněně a anonymně si představuji, že lidé ve Velkém jablku opravdu žijí... takže vlastně kompletní zkušenost.
www.limoexpressnj.com
Následujícího dne jsem vpodstatě nedělal vůbec nic produktivního, více než půlden jsem trávil extrémně dlohou procházkou Central Parkem. Zaslouženě je považován asi jako jeden z nejlepších parků na světě... protože je tak nacpaný a obrovský - než toliko bloků přejdete, tak nohy tvrdnou jak z cementu. Trochu otráven z pomalu utíkajícího času jsem narazil na 42. ulici na AMC kinomultiplex a rozhodl se zajít zabít dvě hodiny u své oblíbené činnosti. Okoukl jsem i konkurenční United Artists odnaproti, celkem mě překvapilo, jak rozdílnou nabídku kina měla. Schválně koukněte do programů pražských konkurentů a napočítejte rozdíly, lišit se budou maximálně v dojezdech nenovinek. Všemi kritiky velebený hit torontského festival 12 Years a Slave svému režisérovi Steveovi McQueenovi [sic!] v lednu zadělá na nějakého toho plešounka. Také jsem se vlastně rozloučil s americkým fast foodem návštěvou toho nejlepšího - Five Guys. Ale dělají prostě nejlepší hranolky v Americe.
Pondělí bylo o výletě mimo ostrov Manhattan. Brooklynský most obdivuji a dle mého se jedná o největší technický div v dějnách lidstava. Nenapadá mě jiný podobně ambiciózní projekt, který i po tolika letech služby působí toliko majestátně, symbolicky a dobově zároveň. Nějaké nákupy na cestě zpátky (v NYC je jeden z mála skutečných 100% Converse shopů) a poté co jsem uložil poklady na pokoji čas vyrazit do nočního města. Ale protože ti co mě znají vědí, že to určitě nebylo na disco párty, ale do malého bluesového baru Terra Blues. Dvě show výborných bluesových hudebníků jsem proložil mexickou večeří doprovázenou také živou hudbou - takže vlastně tři koncerty během jednoho jediného večera.


Následující den byl takový "obvious", New Yorkské instutuce, které se nesmí promeškat. Dopoledne jsem věnoval NBC television tour, která mě hodně zklamala (asi se hodně aktuální tour hodně upravuje a tak není garantována návštěva setu třeba Jimmyho Fallona či SNL což by se mi velmi zamlouvalo). Odpolední čas jsem zasvětil Guggenheimovu muzeu, jedné z nejunikátnějších budov v NYC. Pozor, neplést s jiným, také světoznámým Guggenheimem ve Španělsku. Charakteristcký kulatý tvar vytváří ty nejneobvyklejší výstavní prostory na světě. A večer? Opět blues, tentokráte v podání malijského afrického hudebníka Vieux Farka Tourého. Opět výborný hudebník, který snadno přenese radost do srdce jakéhokoliv posluchače. Pozdě otevřená, levná pizza na cestě domů už jenom korunovala asi nejlepší den v New Yorku.
3.bp.blogspot.com
Středa, předposlední den v USA a já jsem si dopřál... návštěvu banky. Vyřídil jsem snad úspěšně nějaké záležitosti a na chvíli budu mít od mých milých Wells Fargo pokoj. Dále jsem se vydal do Astorie, čtvrti v Queensu, které je proslulé filmovými ateliéry. Astorijskému studiu se přezdívá Hollywood východu a hned několik diamantů filmové historie se zde natáčelo (např. Warriors, či Formanovy Vlasy), přidružené Museum of Moving Images určitě také stojí za pozornost návštěvníků a nabízí několik překných filmových unikátů a artefaktů. Je libo protéza dona Corleona v podání Marlona Branda či Willisův kostým z Dvanácti opic?
Čtvrtek už byl jenom ve znamení příprav večerního odjezdu. Uložil jsem si kufr na hostelu a vydal se na tu nejznámější budovu v New Yorku. Empire State Building. Bohužel jsem trochu prokoučoval den pro návštěvu. Takže první slunné dny jsem se proflákal a poslední den v NYC byl celkem zamračený a zamlžený. Vlastně výborné shrnutí mých pocitů z Velkého jablka. Chicago zůstane mým miláčkem.

  • Denver
  • Chicago
  • Cleveland
  • "Maine"
  • Boston
  • New York
  • Washington
  • Philadelphia
  • Atlantic City
  • New York
  • Reykjavik
  • London
  • Prague!!!