Minule jsme si představili několik smrtelných hříchů, kterých se na mě Spojené státy dopustily. Přiznávám, že tohle nebyl žádný waterboarding, ale vypsat se ze svých traumat snad můžu, ne?
6)
Ok, tak minule jsme si hned na úvod popsali typickou americkou neuspořádanou sprchu. Co takhle ostatní místnosti, které nemají vytápění. Nebo vlastně mají, ale většinou funguje jako taková ta větrací šachta, kterou prolézá John McLane ve Smrtonostné pasti. Zkrátka máte nějakou šachtičku (většinou se tam urostlý americký hrdina nevejde), která je ukotvená ke stropu a malým otvorem vám do místnůstky fouká vítr. V zimě by měl být teplý, v létě studený. Co si pamatujete z fyziky šesté třídy? Teplý vzduch stoupá vzhůru, že je? Takže máte komůrku, jež se zaplňuje odzhora, zatímco prostý obyvatel tam dole dál mrznou. Další variantou je mnou nazvaná "krabice" - prostě zařízení připevněné k oknu. V USA nic netěsní, to by vás panečku Unie hnala. Nepřháním, nadřazená rasa si hlavu nedělá s centimetrovými mezarami mezi okny, dveřmi… na prahy u dveří se nehraje (pamatujete na nejlepší scénu z Tahle země není pro starý, když Brolin sleduje kroky Bardema pod zavřenými dveřmi). Pokud máte něco k usušení? Žádné topné těleso, hezky si to rozprostřete na sušák a počkejte si. Když už jsme u teplotního managementu, Američan bez ledu kolu nevypije. Sklenice musí být alespoň 50/50… nemáš led? Asi zkusím párty někde jinde.
7) Nezmiňoval jsem v minulém paragrafu ty podivné "krabice". No představte si, že když jednu takovou matronu pustíte, tak se rozhodně nevyspíte. Hluk to je jejich doména, když to rozjedou (ani ne) na plný pecky, tak zapomeňte na sledování filmu jenom se doprovodem chroupání nechutně slanného popkornu. Dvanáct měsíců jsme žili v obýváku s paní klimatizací, která když dostatečně ohřála místnost na tři následující minuty a utichla, se nechala nahradit ve vrčení panem lednicí. Sem tam do toho nový led od souseda ajsmejkera a máme tu plnou symfonii hluků, kterou nepřehlučí ani partička snědších sousedů. Zvláštní medajli v tomto získává samotné město New York, hluku kapitol, kde prostě na klidnou ulici nenarazíte.
8)
"Pět dolarů, šedesát centů. Debit nebo kredit? Tohle na vás občas vyjukne pokladní a pro ty chytřejší z nás to znamená pouze jestli vyťukáme PIN nebo se jenom podčmárneme. Ač mám nějaké ty ekonomické školy, stále mi nebylo efektivně vysvětleno proč bych měl využívat kreditních karet, když používání platební, tedy debitní bohatě stačí. Dokud mi někdo nedá argument pro kredit, který nedokážu přebít lepším důvodem k použití vlastních peněz, tak tohle nikdy nepochopím.
9)
Tohle je asi jenom můj osobní problém, ale… asi už jsem moc starý na všechny ty novoty. Jako např. nošení kalhot téměř u kolen. K čemu je vám pěkná džínovina, když je svěšená pod srdíčkovými trenýrkami (pokud se tedy nechcete chlubit těmi trenkami). Samozřejmě toto není žádná letošní bomba móda, ale prostě nepochopím, proč by někdo dobrovolně vyšel z baráku s obavou, že mu ty kalhoty "musí prostě spadnout". Nikdy nemám větší chuť dát spoluchodci na ulici bezdůvodně bombu jenom zato, že zkrátka vypadá jak debil.
10)
Chleba! Tady ze mě možná mluví rozmazlený chovanec hořovické pekárny, kde se peče nejlepší pečivo v republice, ale ten hnus co v USA do této kategorie řadí je ostuda. Chléb znamená toustový chléb a na rohlíčky (obzvláště ty vypečené) zapomeňte. Když pekárna, tak všechno bude sladké, koblihy, bagely, cookies. Sůl či dokonce mák (já vím, v tomhle jsme prostě světoví exoti) se tu místní pekaři na housky sypat neučili. Snad moje rodina mi dopřeje a již na letišti se zakousnu do lahodného rohlíku za dvěpadě. Nebo kolik teď ta dobrota stojí.
